S rostoucí cenou ropy roste také snaha nalézt způsob, jak snížit závislost na fosilních palivech. Všechny alternativy, které mají za cíl redukovat individuální používání aut integruje pojem multimodální mobilita, ve velkých světových městech se pak pojí s chytrými kartami.
foto: Martin Singr pro Hybrid.cz
O multimodální mobilitě hovořil na konferenci “e-bus smart way”, kterou pořádalo město Brno, Michal Sládek z konzultační společnosti Arthur D- Little pro střední a východní Evropu. “Dopravu ve městech vnímáme tak, že by se měla pojímat z tohoto pohledu celostně, organizovaně přes tyto způsoby dopravy a některé příklady ukazují, že se to daří.”
Multimodální mobilita znamená skutečné snížení osobní automobilové dopravy a přechod na alternativní způsoby dopravy lhostejno jestli jde o chůzi, cyklistiku, veřejnou dopravu nebo car sharing.
Podpora ze všech stran
Rozvoj této mobility bývá obvykle podporován nejen obchodně a technologicky, ale i politicky. Politická podpora spočívá v řízení počtu parkovacích míst, omezení vjezdu aut do center měst, k mýtnému nebo k vymezení zón s nízkými emisemi.
Na politické úrovni je rozvoj multimodální mobility tažen třemi dlouhodobými “megatrendy”. Jedná se o urbanizaci, která se pojí s nárůstem městského provozu, ideu “světa bez emisí” a individualizaci.
V současné době žije vůbec poprvé v historii více obyvatel ve městech než na venkově a to s sebou nese požadavek na řízení dopravy. “Populace se stěhuje do měst, města začínají být přelidněná a vzrůstají nároky na organizaci dopravy,” ví Sládek.
Druhý významný aspekt, boj proti emisím CO2, má za cíl do roku 2050 snížit emise na 50 % oproti roku 2000. To znamená snížení emisí o 80 % během 40 let. Jedná se o velkou motivaci k přechodu na nové koncepty. V dopravě půjde o elektromobily, rychlovlaky a půjčování kol nebo nízkoemisních aut.
Do podpory rozvoje této mobility vstupuje také omezený přístup ke strategickým surovinám, což řeší hledání alternativ. Právě tenčící se zásoby ropy budou prý pohánět rozvoj E-mobility v Evropě.
Podle CIA Factbook z roku 2010 týkající se ověřených ropných rezerv je Evropa ve světovém měřítku závislá na dodávkách ropy z jiných zemí. Téměř 90 % světových ropných rezerv je soustředěno ve 14 zemích, z nichž ani jedna není v Evropě.
Kromě Kanady jsou země s největšími ropnými rezervami v politicky nestabilních regionech, které vlastnictví této suroviny využívají ekonomicky i politicky.
Obchodní a technologická podpora pak spočívá v mobilních aplikacích, dynamických cenách a různých slevách. Klíčové světové ekonomiky (Německo, USA, Čína) podporují regulací rozvoj E-Mobility a ač je vysoká podpora dlouhodobě nejistá kvůli omezenému globálnímu rozpočtu, v současnosti jsou vozy s nízkými emisemi finančně podporovány.
Chytré karty a chytrá mobilita
Arthur D. Little udělal analýzu Best Practice a zaměřil se na mobilní chytré karty. Po světě jsou zavedeny ve 260 městech a jedná se o 43 Business modelů. Na špici jsou města Hong Kong a Londýn, Singapur a Taipei, která kombinují největší počet druhů dopravy dostupných rozšířenou chytrou mobilní kartou.
V Hong Kongu a Londýně pak připadají na každého občana dvě a půl karty. Oproti tomu v Praze a blízkém okolí nemá kartu ani každý druhý. Zatímco ve městech na špici je karta na šest až sedm druhů dopravy a v Shanghai dokonce na osm, v Praze jsou pouze čtyři dostupné způsoby dopravy s kartou.
A jak fungují karty v úspěšných městech? V Hong Kongu je multimodální mobilita zastřešena kartou Octopus Card. Ačkoliv je zde sedm milionů obyvatel, bylo vydáno přes deset milionů karet a velmi dobře organizovanou MHD využívá denně zhruba 11 000 000 cestujících.
Kartu má celkem 95 % obyvatel a denně se uskuteční více než 8 milionů transakcí. V autobusech, tramvajích, metru a příměstské železnici jsou tři čtvrtiny, další využití nachází karta ve školách, kinech, nemocnicích i jiných budovách. V budoucnosti by měla karta fungovat na veškeré typy dopravy a služeb a také by měla být možnost využívat karty jako debetní a kreditní.
To třeba v Paříži je Mobility Card, resp. Carte NaviGo využívána i pro méně tradiční druhy dopravy. Umožňuje cestovat metrem, příměstskou železnicí, autobusem, tramvají a dopravit se na letiště.
Kromě toho integruje také inspirativní projekty Velib-Bikes (21 000 kol na půjčení a 1 450 stanic, prvních 30 minut je zdarma) a Car Sharing (Autolib, 4 000 elektromobilů, a 1 000 stanic, z toho 700 v Paříži). Byla zavedena již v roce 2001 a průběžně se dynamicky vylepšuje.
V relativně malém Curychu podporuje multimodální mobilitu několik kampaní, mezi nimiž nechybí podpora cyklistiky nebo mapa multimodální mobility a vývoj strategie E-Mobility. Kromě Mobility Card zde funguje také Car Sharing, vládou oficiálně podporovaný od roku 2010. Zatím však nejsou k dispozici vhodné elektromobily.
V Berlíně funguje prototyp integrované elektromobility a veřejné dopravy. Projekt BeMobility spočítá v integraci e-mobility do veřejné dopravy, jde o usnadnění účetnictví a výstavbu dobíjecích stanic na železničních stanicích. Kromě toho zde funguje Car Sharing (WohnMobilE) a pilotní projekt testovacích elektromobilů.
Průkopníci z Asie
Nyní je na světě pouze několik velkých měst, které nemají žádné chytré mobilní karty, průkopníkem byla Asie s vysokou hustotou obyvatel, pak se karty rozšířily i v USA (2000 – 2002) a po západní Evropě (2002 – 2005) se zaváděly také ve východní části starého kontinentu (po roce 2005). V Praze začala Opencard fungovat v roce 2009 a dnes je používá asi 900 000 Pražanů a středočechů.
Nejlepší praxe je dle Arthur D. Little v Hong Kongu (Octopus), Pařížii (NaviGO Pass) a v Soulu (T-Money). Klíčovými faktory úspěchu je ambice stát se součástí života obyvatel, hladká integrace veřejné dopravy a ostatních způsobů, kdy jádro tvoří multimodální mobilita a rozvoj je díky inovativním službám.
Svět pamatuje i některé nepovedené pokusy. Nezdar zaznamenalo Melbourne/Victoria, Hannover nebo Brisbane. Zde se jedná o nedokončené řešení bez jasné hodnoty pro držitele karty, nedokončená integrace řetězce multimodální mobility a neprofesionální provedení.
Nejlepší provozovatelé multimodální mobility se zaměřili na strategickou a veřejnou podporu, jasné portfolio služeb, technologie a nabídku dalších služeb pro zákazníky. Klíčové pro zavedení jsou chytré karty se správně zvolenou technologií.
Politická podpora představuje výhodu, musí být ale stanoven jasný plán rozvoje pro krátký, střední i dlouhodobý časový horizont. Nezbytné je rovněž zapojení všech provozovatelů veřejné dopravy ve městě a partnerství se subjekty, které přesahují rámec mobility. Zákazníky je nutné motivovat, vhodná je záruka nejnižší cena.
Města s úspěšnými multimodálními koncepty směřují ke konceptu Smart City. U multimodální mobility je podle Sládka klíčové partnerství. Vedoucí roli má vlastník nosiče, tedy dopravní podnik, který bere jako partnera další subjekty, jako regionální dopravní firmy, restaurace, obchody a podobně.
“Zajímavým příkladem v blízkém sousedství je Berlín, kde se spojily energetická společnost RWE a výrobce elektromobilů Himmler, kteří rozjeli velký projekt na podporu elektromobility,” uzavírá Sládek příkladem, kdy partnerství vede ke kýženému cíli.
