NASA možná náhodou objevila jak cestovat rychleji než světlo

O elektricky poháněném vesmírném motoru EmDrive jsme psali před necelým rokem. Vědci z , kteří na něm pracují, aktuální hlásí, že možná objevili možnost jak cestovat rychleji než rychlostí světla.

Testovací interferometr warpového pole v laboratoři NASA/JSCC B16E pro optoelektroniku – zařízení na kterém se možná podařilo prokázat, že je možné cestovat rychleji než světlo
foto: NASA/JPL EagleWorks

Sousloví „warpový pohon“ zná každý fanoušek science fiction a především seriálu Star Trek. Jenže zatímco televizní hrdinové si létali mezi hvězdami warpovými rychlostmi, díky kterým se mezihvězdné vzdálenosti výrazně krátily, skutečný výzkum vesmíru se děje mnohonásobně pomaleji.

Třeba se ale blýská na lepší časy. Přestože většina vědecké komunity věří, že cestovat rychleji než světlo není možné, malá, ale mnohonásobně významnější část vědců se nebojí o tom pochybovat.

Tým, který dnes v NASA pracuje na novém typu pohonu zvaném EmDrive aktuálně hlásí, že se mu nejspíš tak trochu náhodou podařilo akcelerovat světelné častice na rychlost vyšší než je rychlost světla. A to díky využití „rezonanční komory EmDrive“.

Vědcům se tedy dost možná povedlo vytvořit tzv. „warpovou bublinu“, která se teoreticky může prostorem pohybovat rychleji než je rychlost světla. Zatím to ale není potvrzeno z jiných zdrojů. A navíc jde „pouze“ o přenos světla, nikoliv hmoty.

Ale i tak, co kdyby tento objev skutečně vedl k vývoji warpových motorů schopných výrazně zkrátit mezihvězdné vzdálenosti?

29 Comments on “NASA možná náhodou objevila jak cestovat rychleji než světlo”

  1. Jen drobnou poznamku k SETI
    Jen drobnou poznamku k SETI – nekolik let jsem prispival svou kapkou do spolecneho oceanu vykonu (SETI/BOINC), nez jsem si precetl podminky a detaily ucasti na tomto projektu a zjistil, ze veskere signaly, ktere by ‚obsahovaly informaci‘, jdou nejdrive do NSA, pote do NASA a az po jejich schvaleni se odhali verejnosti. Ihned jsem zrusil ucast na tomto projektu – mozna jsem jen moc velky konspirator – ale osobne pochybuji, ze by se jakakoliv informace z programu SETI / BOINC dostala k verejnosti. Cely projekt je jen skvela myslenka s vybornym provedenim, pod naprostym dohledem vlady, ktera z nej cini jen vabicku pro nadsene uzivatele.

  2. Dle mě prostě
    Dle mě prostě nepoužívají rádiové vlny, už jen kvůli rychlosti světla. Vezměte si, že my používáme rádiové vlny 100 let a posledních 20 se vývoj neuvěřitelně zrychlil. Jak dlouho ještě budeme podobné vlny používat? Tipuji max 100 let a pak přejdeme jinam. Třeba na kvantově provázané částice.

  3. Nieco o nasej galaxii a jej
    Nieco o nasej galaxii a jej najblizsich susedoch, v pripade ze si chcete vymerat nejaky pozemok. Ale pozor, je to skor rieka bez brehov, nez pozemok, neustale v pohybe, meniaca svoj tok plna virov.

    Myslite tiez na to ze nasa Zem so Slnkom obleti galakticky stred, pomerne rychlo cca 185 km/s.

    Stastnu cestu

    astroportal.sk/deepspace/megastruktura.html

    PS: Ten lavy vonkajsi lalok nasej galaxie som si uz rezervoval pred Vami, takze pozor, mam aj vyskakovaci nozik.

    1. No vtip je v tom že by to
      No vtip je v tom že by to mělo fungovat díky zakřivení prostoru, zvenčí se pak zdá že rychlost světla je překročena, ve skutečnosti ale samotné plavidlo letí stále podsvětelně.

      Teleportace taky byly dlouho jen jakýmsi výmyslem ve sci-fi a dají se dnes tak již posílat atomy.

    2. Podla toho, co chapeme pod
      Podla toho, co chapeme pod pojmom „cestovat“.
      Urcite pozorovania su uz zrevidovane, a poopravene, bez porusenia konzervativnych rovnic sucastnosti.

      Tak napriklad, aktualne, presun(podla toho co sa nim zamysla) z bodu A do bodu B je mozny akoukolvek rychlostou, ale informacia z bodu A do bodu B, alebo ineho bodu na ceste k bodu B, sa do bodu A „vrati“ len max. nameranou rychlostou svetla vo vakuu.

      Inak, Jozko moze poslat Ferovi „okamzite“ kvetinu, a Fero mu to takto aj dokaze oplatit, ale spatna vazba o tejto vymene kvetin je max nameranou rychlostou svetla, pre Jozka, Ferka a Hanku ktora to pozorovala a dost ju to nasralo lebo dostala figu borovu.

      Kluc je v interakcii vzajomneho posobenia sil medzi tym co teraz pozorujeme a pomenuvame ako hmota. To co pozorujeme ako Gravitacia a rychlost, spomaluje tuto interakciu sucastne sa zucastnenych castic. Inak, ako keby bol vesmir procesor, ktory koli vysokej ruchlosti alebo gravitacii nestihal dost rychlo spracovat „zivot“ takto ovplivnenej „hmoty“ takze je pre nu samotnu sice „cas“ prirodzeny ale pre toho co ma „casu viac“ obmedzeny.

      A onen katalizator „taktu“ toho procesora vesmiru je zmerany ako max. zmerana rychlost svetla vo vakuu (nie takt samotny). to jets bez ohladu na to ako rychlo sa pohybujes, alebo ake gravitacne pole na teba posobi, z uvedenych pricin zmeras vzdy rovnaku hodnotu.

      Ak by ti bol prideleny strojovy cas v pocitaci 20 instrukcii a svetlu 1 instrikcia, vzajomny rozdiel 20 instrukcii k 1 zmerias vzdy bez ohladu na to v ktorom vo vzajomne rozne rychlych servroch prave si 🙂

    1. Není to trochu moc? 🙂
      Není to trochu moc? 🙂 Nestačila by jedna Planetenka? (meziplanetární jízdenka)

      Každopádně by se to hodilo, bohužel se současným materiálem na zemi by tobylo horší, ale jestli by to opravdu dávalo třeba 10x vyšší rychlost než je světlo, pak by to bylo super. Taky bych jeden skok bral, někam.

      Problém ale je v tom že potřebujemeumět přesně, relativně přesně, počítat polohy vesmírných těles, je jasné že skočit třeba s přesností pár světelných hodin, pak by se to nějak doletělo na „standardní“ pohon (jestli někam letí světlo 10h, pak an zbytek cesty v řádu 100h „konvenčně“ není taková hrůza), ale to bude potřebovat velmi výkonné počítače na palubě lodě abychom alespoň takové přesnosti dosáhli. Otázka, jestli to půjde nahodit v atmosféře či nikoliv.

      1. Za naseho zivota to zrejme
        Za naseho zivota to zrejme nebude. Ak predsa, bol by to ohromujuci skok v osidlovani. Vhodnych planet v dosahu by bolo tolko ze sa ujde kazdemu jedna. Ani vypocty ci merania nie su prekazka.

        Co ma skutocne „trapi“, ze je vesmir tak hluchy. Pocuvame ho uz kolko, 60 r.? Preskumali sme podrobne viac ako polovicu antenami, reprezentant SETI sam vyjadril obavy, ze uz dlho nepotrva a bude preskumanych 100% sferickeho okolia a ak sa do vtedy nic neobjavi, bude to divne.

        To je najvacsi paradox, ze absolutne nic nie je pocut, Uz k nam malo statisticky dorazit aspon jedine pociatocne vysielanie nejakej inej civilizacie, rozpoznatelne v sume, ale vesmmir je neskutocne tichy.

        Bud je to velmi neobvykle (co nezodpoveda pozorovaniu aky obvykle lahko vzniknutelny zivot je pri vhodnych podmienkach) a tak je niekto iny neskutocne daleko vo velmi dalekej galaxii. Alebo je nieco inak ako to vyzera.

        1. Já vím že program SETI je
          Já vím že program SETI je vybaven neskutečně citlivím zařízením, ale ani to nemusí být dost na to aby zachytil signál a odfiltroval jej od rušení. (Hrál jsem si kdysi se superhetem, i přes jeho značnou citlivst byly některé stanice slabě slyšet a silně zarušeny) Je možné že navíc hledáma na špatných frekvencích, nevím jak je systém nastaven, ale na Zemi se používá na SV třeba odskok 10kHz mezi stanicemi
          (Kdysi jsem se chtěl do toho projektu také zapojit, ale nakonec jsem strojový čas neposkytl)

          Když o tom přemýšlím, čím vším naše paneta prošla tak je skoro zázrak že tu teď oba sedíme, není podle mne problém aby život vznikl, ale v tom aby se dostal alespoň na takovou úroveň aby byl schopen používat alespoň jiskrové vysílače. (Od nich je krok k dlouhovlným alternátorovým pro moresovku a od nich skok k elektronkám).

          Další možností je že i když je někde inteligentní život, není schopen této úrovně dosáhnout, představte si situaci, kdy by nenastala reformace a vládl stále středověk, jen objev elektřiny by mohl být zmizen, natož aby někdo vymyslel jak ji v průmslovém měřítku vyrábět, což je podmínka pro vznik radiového vysílání. Tedy na naší planete žije nejpokročilejší život v oblasti. Nepočítám že možná okno vysílání nějaké planety bylo jen století než se na ní život zničil třeba jadernou válkou.

          Pak existuje ještě možnost že používají nějaký pokročilý systém, pokud mají vysoce výkonné počítače pak by neusel být problém pro komunikaci mezi vesmírnými loděmi používat vysoce směrované paprsky (ale to by bylo tak do vzdálenosti 300 0000km aby to mělo smysl)

          Pokud se budeme bavit o tom jak by komunikovali na velké vzdálenosti, problém je s reálným časem. Napadá mne že by to mohly být nějaká kvantová dvojčata atomů. Snad by to mělo znamenat že přestože oba atomy „vidíme“ separátně, chovají se v důsledku jako jeden v některých ohledech.

          Bez těcto dvojčat bychom pak nezjistili o co jde. Civilizace schopná vyrábět v takovýchto množstvích kvantová dvojčata by asi jen těžko používala energeticky náročné vysílání, pokud by takový systém měl kapacitu třeba 1000Gb/s, pak by nebyl problém s ním realizovat veškeré spoje. Takovou komunikaci bychom jen těžko zachytili.

          (a to nemluvím o tom že by mohli pro svou bezpečnost používat takovou sadu frekvencí, která neprojde ionosférou jejich planety, z bezpečnostních důvodů.)

          Pro začátek by mohl být první zastávkou Titan, tlak asi 1600hPa, dusík, methan, ostatní uhlovodíky, voda, jen je tam dost zima. Se vším tím si ale umíme poradit.

            1. To nevíte že telepatije je
              To nevíte že telepatije je nejhorší civilizační choroba, kterou mohou bohové tvory potrestat a pak musíte pořádat takové koncetry, které ničí zvukem povrch planety aby její obvatelstvo nebylo schopno ji používat na pár dní jak je bude bolet hlava? (Stopařův průvodce po galaxii)

              Ano mohli by ji využívat, ale to by znamenalo spíše že nejsou technologicky vyspělí. Mám takovou soukromou teorii že čím více nástavců na smsyly používáme o tím více schopností přicházíme, zároveň velkou ránu tomu zasazují i války, to utrpení a smrt ruší ty jemné struktury na kterých to záleží. Napadlo mne to v souvislosti s poklesem domorodých mágů po obou válkách. Také mnozí co to provozují mi říkali že zejména chemie na to má značný vliv (a té je v potravě přesmíru)

              EM vlna svého druhu je všechno, nakonec všechno je jen vlnění, hmota není. Tedy ano nějak v EM spektru komunikují, ale je možné že je to někde v gama spektru nebo tak.

              Kdysi dávno nám učitel ve fyzice kreslil na tabuli vlny, první jednoduchou – jako nosná u rádia, Pak tam přidal ještě jednu, měli jsme AM modulaci, všichni jsme souhlasili že je to vlna, pak tu modulaci ještě zesílil a na tabuli byly v podstatě dvě částice.

              Problém je že na gama vysílač se nedá snad ani představit jako obvod, ne klasický, a vyvstává otázka jak efektivně detekovat něco co se blíží gamaspektru, aby to něco mělo dostatečnou rychlost detekce.

              Navíc jak jsem psal tak se pak hmota mění v částice, no kdybychom byly na moment tak velci aby 1km byl to co jeden kvark, pak by i naše DV byly šástice – fotony. Je možné že by spolu mohli komunikovat silnými rentgenovými zdroji, jsem si jistý, že s citlivostí rentgenových teleskopů, jakou máme, by bylo možno realizovat odpovídající spoj, problem je rychlost. No nicméně si umím představit nějakou rengetonku (rentgenová fotonka), která by byla schopna takto pracovat, záření zasáhne emisní elektrodu, před tou je nějaká soustava stínících tyčinek (mřížky by se nemusely osvědčit, mohly by (viděl jste někdy vnitřek elektronky) absorbovat fotony, by odfiltrovala uvolněné elektrony s příliš malou a velkou energií (Možná zkřížená pole), tento elektron by pak dopadl do nějakého fotonásobiče na jehož výstupu by byl signál silný dost na to aby byl zpracovatelný dalšími obvody.

              Pak by mohli být schopni, vytvořit takový spoj, který by byť v EM spektru, nebyl skoro zychytitelný, pokud bychom do něj nevpluli. Opět pro velmi dalekou komunikaci nepoužitelné. PING pro mars by byl asi 8 minut. Vysílač i přijímač by museli být na orbitě a řízeny počítači tak aby byly více méně proti sobě. Mířit tak aby měl kruh v průměru třeba 3000km na orbitě marsu by bylo při těch vzdálenostech obtížné. Jako trefovat vzduchovkou na sto kilometrů pivní vršek. Tak by rentgetonka měla dostatek záření aby správně pracovala. Jaká by byla ale rychlost spje? Teoreticky vysoká, problém by natal na straně „klíčování.“ Tam by bylo tolik problémů, třeba že už máme problémy realizovat dostatečně rychlé „klíčování“ na optice (tam je taková rezerva Gbps vs THz, troskotáme na tom že obovdy, které řídí světlo jsou na úrovni molekul, nikoliv atomů. Potřebovali bychom něco jako soustavu laserových vysílačů, třeba 100, které by byly podle vstupu, poměrně pomalého připraveny, a přes všechy by za desetinu taktu projel vysílací foton, který by způsobil vyslání signálu. takže na jednu periodu tiku zbytku sítě by byl vyslán signál 10x, na druhé straně by to muselo být po nějaké synchronizaci rozděleno na jednotlivé linky. Prostě mlutiplexace. Pak by byl třeba vyvinout ještě RASER, protikus rengetonky, jeho rozbíhavost by, byť malá ve stupních, by pořád byla slučná na takovou dálku, paprsek by měl možná kilometry průměru.

        2. Jaka je sance, ze se potkaji
          Jaka je sance, ze se potkaji dve civilizace na stejne nebo srovnatelne urovni ve stejnem case a ve stejne oblasti?

          Poslouchame 60 let? Tedy oblast je jen 60 svetelnych let kolem dokola. To je dost mala oblast… Stejne tak 60 let je strasne kratka doba z pohledu vyvoje zivota na Zemi (a pravdepodobne i na jinych planetach).

          Zaver: Me to tedy vubec neprekvapuje…

          1. Dovolím si lehce
            Dovolím si lehce nesouhlasit, to okno 60 let platí pro „on-line“ zachycení. My můžeme slyšet signál ze vzdálenosti třeba 300 sv. let, ale oni ještě neuslyší náš. Stejně tak venku nás je slyšet tak to okruhu 80-100 sv.let. kdyby tam teď někdo začal poslouchat, jejich obálka je stále třeba jen 40 sv. let daleko, my o nich nebudem vědět.

            Navíc civilizace netrvají dlouho, řekl bych že je to protože všechny živočišné druhy si v sobě nesou jistou nestabilitu, která způsobje války a bude to platit i jinde, tato pak způsobí kolaps a zánik civilizace. Tedy okna mají možná jen pár století a pak se zhroutí a začne se znovu dlouho čekat.

            Ale i tak by nějaké pípnutí bychom zachytit mohli. Na druhou stranu možná se nějaké objevilo, ale rději se o něm nemluví.

              1. Právě, nevím co by bylo
                Právě, nevím co by bylo smutnější zjištění, to že nikdo není, nebo byl a už není protože se zničil. (to nemluvím o tom že třeba komunikují na nějakých pásmech která nesledujeme, možná pro různý útlum různých vln, třeba na nějakých 30kHz) Taky je možné že to přehlušuje naše vlastní vysílání, vysílač o výkonu 1W na měsíci přehluší na svém pásmu všechny ostatní zdroje ve vesmíru (pro nás). Měla-li Topolná svého času 1,5MW, pak na jejich 270kHz nikdo na celém světě nic jiného neuslyší i kdyby tuto frekvenci nikdo jiný nepoužil. A jsem si jistý že ji usliší kdekoliv ve sluneční soustavě s vybavením SETI (ale jsem si jistý že by byla značná náhoda kdyby se ufoni trefili do stejného pásma)

                Pokud se po nich chceme opravdu podívat, museli bychom si zajistit na týden vypnutí snad všech vysílačů pro dané pásmo (třeba po 10MHz) a poslouchat všesměrovými antenami, hezky frevenci po frakvenci. Nebo dostat takové zařízeni na odvrácenou stranu měsíce, který by svou masou byl sto odstínit rušivé pozemské signály.

                Ale je možné že jsme něco slyšeli, jedna urban-legend říká že Tesla při prvních experimentech signál z cizí planety zachytil, no je otázka na kolik tomu věřit, ono to bublání je obřas podobné řeči. Znát natočení anten té noci a polohu vůči celému systému planet, věděli bychom kam se dívat.

                Ale co mohl zachytit na vybavení roku 1899??

                Každopádně teď nikdo v dosahu a rozsahu nevysílá.

                1. Největší problém při
                  Největší problém při těchto úvahách je zakopán už v samotném předpokladu, že případná vyspělá civilizace vůbec komunikuje elektromagnetickými vlnami a to ještě v radiovém spektru. Dál mě napadá, že by jejich případná planeta mohla mít podstatně silnější ionosféru, která by jejich vysílání zcela odstínila. atd.

                  Prostě z mého pohledu by naopak byla obrovská náhoda, kdybychom něco opravdu uslyšeli.

        3. Není to moc divné. Zkuste
          Není to moc divné. Zkuste na to jít pravděpodobností. Vemte si známou velikost vesmíru a zkuste propočítat v čase (řekněme za poslední 1 miliardu let) jaká je pravděpodobnost, že se potkají 2 civilizace v okruhu 60 světelných let, pokud predpokládáme podobný vývoj jako na naší planetě, tj. trvá to asi tak 2 milióny let, než se vyvinou nějaké bytosti schopné technicky zvládnout nějaké vysílání signálu a planeta má za sebou asi tak 4,5 miliardy let vývoje. Klidně předpokládejte, že taková kultura přežije asi tak 100 miliónů let, což je už samo o sobě dosti nepravděpodobné. Musíte počítat s tím, že planetárnách „kandidátů“ nebude mnoho, možná že v tak malém okruhu jen pár, ale ne na každé musí být život a už vůbec ne ve stejném stádiu vývoje.
          Zkusme na to jít mysticky. Ve védách (indické spisy napsané asi tak před 3 tisíci léty) je napsáno, že podobných civilizací je „současně“ 1200 a aplikujte to opět na náš známý vesmír, který má velikost něco kolem deseti miliard světelných let. Okrajové části jsou moc staré. Ale i kdyby to byla jen 1 miliarda, tak pořád je střední vzdálenost něco kolem 1 milionu světelných let, když to úplně nejvíc zjednoduším, a představím si, že planety jsou rozmístěné po přímce, což je samo o sobě hodně nepravděpodobné. Jakékoli jiné uspořádání nejspíš vzdálenosti ještě zvětšuje.
          Hledání jehly v kupce sena je proti tomu celkem triviální činnost. Ale nevzdával bych to, štěstí přeje připraveným…

          1. Mohl bych vás požádat o
            Mohl bych vás požádat o zdroj tch 1200? Něco bych si o tom chtěl počíst.

            Předpokládám že znáte ještě i koncept té knihovny, kde je všechno zapsáno, že? Někdy se to označuje za informační pole.

            Také podle jedné teorie z těchto filosofií vycházejícíh je lidské tělo ve skutečnosti také jenom světlo (je to jen soubor vln, minimálně, hmota je prázdno a vlnění, nicvíc, nebo prázdno plné vlnění, ), pak by mělo, pokud tam není čas v té knihovně, se tam, předpokládám, dostat, stát se tím z čeho je a tak se zjevit kdekoliv jinde, na kterémkoliv místě, které je z ní přístupné, v kterémkoliv čase. Toto by mohla být podstata andělů, prostě někdo kdo umí s tímto pracovat.

            Ještě mne napadá že pokud 1200 není 1200 planet, ale 1200 civilizací, počet obydlených planet může být v podstatě obrovský, řekněme že každá z nich má v průměru 10 palnet, pak to máme 12 000 planet, to je ale v proštředí vesmíru stále málo.

            1. K tomu vám víc neřeknu.
              K tomu vám víc neřeknu. Nehledejte v tom nic mystického, jak k tomu ti Rišiové dospěli, to neřeším. Vzal jsem to jako příklad a slyšel jsem to na přednášce jako okrajovou informaci. Údajně to najdete ve védách. Naučte se Sanskrt, gramatiku, tj. 2000 pravidel. Naučte se v tom plynně mluvit, abyste dokázal správně interpretovat a vykládat to, co je tam napsané. Pak to tam najdete. Použil jsem to jen jako příklad toho, že „zaslechnout“ civilizaci není prostě až tak jednoduché a pravděpodobnost se blíží nule i v případě, že se můžeme spolehnout na informaci, že nějaké další obydlené planety existují. Osobně jsem přesvědčený, že vesmír nemá jen jednu takovou planetu, jako je ta naše. To bychom se hodně přeceňovali… Máme k tomu sklony, ale tak skvělí zase nejsme.

Napsat komentář