Solární letadlo v roce 2015 obletí svět – i v noci!

Solar Impulse je dost možná neznámější na světě. Stroj švýcarského dobrodruha, povoláním psychiatra, Bertranda Piccarda nedávno například přeletěl ze Švýcarska do Maroka. V roce 2015 se s ním chystá obletět svět. Poletí i v noci.

Mission 2012 – letadlo Solar Impulse na cestě z Toulouse do Payerne
foto: © Solar Impulse | Jean Revillard

Solární letadlo Solar Impulse si během 10 let vyžádalo investice kolem $10 mil. Odhaleno bylo teprve v roce 2009. Už příští rok se s ním Piccard a jeho obchodní společník André Borschberg chystají přeletět Spojené státy americké. V roce 2015 si pak chtějí troufnout na 20denní oblet země.

Piccard už podobnou zkušenost má: v roce 1999 se stal prvním člověkem, který obletěl zemi v horkovzdušném balónu. Podaří se mu ale podobný kousek s letadlem, které létá pouze na sluneční energii?

Pochopitelně, že Solar Impulse je neustále vylepšován. Neobvykle velké letadlo s extrémně dlouhými křídly, která jsou pokrytá 12 000 solárními články, cestuje vzduchem rychlostí kolem 50 km/h. Skoro to vypadá, že ve vzduchu spíš stojí.

Délka letadla Solar Impulse je 21,85 m, rozpětí křídel úctyhodných 63,4 m (pro srovnání, Boeing 747-400 má rozpětí 64,4 m) a hmotnost je pouze 1600 kg včetně nákladu (letadlo je dvoumístné). Plocha křídel je 200 m2 na kterých je 11 628 fotovoltaických článků.

pohánějí čtyři elektromotory poháněné 450kg li-ion baterií. Každý motor má výkon 7,5 kW (10 koní). Cestovní rychlost je 70 km/h, vzletová rychlost 35 km/h! Maximální výška ve které dokáže letadlo letět je 12 000 metrů.

Cleantechnica, Solar Impulse

9 Comments on “Solární letadlo v roce 2015 obletí svět – i v noci!”

      1. Tak to jsem hrozně rád,
        Tak to jsem hrozně rád, těch 10 let si na ně počkám. Budou mít obrovskou výhodu v tom, že kdyby náhodou měla nějakou poruchu, tak baterie odepnou, těžký kontejner s nimi vyhodí a díky velké ploše křídel (rozpětí až stovky metrů) doplachtí s cestujícími na nejbližší letiště. To bude paráda. Kolik se tak do nich vleze lidí a nákladu?

        1. nemam tuseni kolik se do
          nemam tuseni kolik se do nich vleze lidi ani nakladu… ale typl bych si, ze ani nebudou mit tak silene rozpeti kridel… ono to totiz neni moc vyhodne pokud chcete letet rychle a vysoko. Elektricke letadlo by melo vyhodu v tom, ze nemusi nasavat kyslik ke spalovani paliva v motorech a tedy by mohlo letat mnohem vys nez bezne letadla – v mnohem ridsi atmosfere, kde uz je malo kysliku pro bezne motory a jelikoz je tam ridsi vzduch mohlo by letet rychleji aniz by se tomu zvedla spotreba. Posledni letadlo, ktere letalo nazdvukovou rychlosti byl konkord, ale elektricka letadla by mohla znovu zaujmout toto misto.

          1. Vysoká letová hladina
            Vysoká letová hladina vyžaduje pevnější konstrukci trupu který se chová jako tlaková nádoba a chce se rozpínat .Vysoká rychlost zase způsobuje zahřívání trupu otěrem o atmosféru .
            Ve stratosféře téměř chybí vodní páry a prach pozemského původu. Lze v ní pozorovat perleťová oblaka. Vznikají v ní vzdušné proudy o rychlosti až několika set kilometrů v hodině,kterých se využívat k uspoře paliva .
            Stratosféra
            Nachází se ve výškách 11 až 50 km nad hladinou moře. Stratosféra je od další vrstvy oddělena stratopauzou. Až do 30 km je v ní stálá teplota od −45 do −75 °C (podle zeměpisné šířky). V horní vrstvě stratosféry teplota s výškou stoupá až na +20 °C.[zdroj? wikipedie ] Vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km se nazývá ozonová vrstva, protože obsahuje vysokou koncentraci ozonu (O3).

          2. Moc nevěřím tomu, že
            Moc nevěřím tomu, že velké rychlosti ve velkých výškách budou využívány pro dopravu osob, třeba i elektrickými letadly.

            Ve stratosféře létalo i „neviditelné“ průzkumové letadlo SR-71A „Blackbird“ – ve výšce 220 hm rychlostí přes Mach 3. Protože bylo rychlé, dokázalo uletět i protiletadlovým řízeným střelám. Bylo osazeno různými infračervenými a elektronickými čidly a senzory na zjišťování kmitočtů nepřítelem provozovaných zařízení (a také provádělo fotografování zemského povrchu nepřátelského území). Po přistání byl jeho titanový povrch tak zahřátý (více než 200st.C), že muselo do chladicího boxu. Po ochlazení před dalším vzletem byl jeho povrch opět stříkán hmotami, které měli snížit odrazivost pulzů radarů od jeho povrchu, ale moc to asi nepomáhalo, když jsme ho dokázali před desítkami let identifikovat na dalekém rozsahu tehdejších radarů P-14 ve vzdálenosti 600km.

Napsat komentář