Elektrická veřejná doprava má ve Švédsku zelenou

Zavádění osobních elektrických automobilů do běžného provozu jde pomaleji, než bychom si přáli. Zdá se však, že pomyslnou štafetu v rozvoji elektromobility přebírá veřejná doprava. Důkazem nechť je švédské město Göteborg, jenž chce v rámci projektu ElectriCity od roku 2015 postupně elektrifikovat celou veřejnou dopravu.

Nový hybridní autobus Volvo má údajně o 75 % menší spotřebu paliva než obdobné naftové autobusy
foto: Volvo

Elektrická veřejná doprava není sice žádnou novinkou, ale Švédové posunuli celý koncept ještě dále. V Göteborg budou od roku 2015 jezdit elektrické autobusy pouze na elektrickou energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, biomasa).

„Jedná se o zcela nový způsob dopravy, který umožní veřejnému dopravnímu systému přispět k příjemnějšímu městskému prostředí. Tichý a bezemisní dopravní systém umožní zahrnout lokality (pro veřejnou dopravu – pozn. redakce), které jsou v současné době tabu,“ objasňuje Olof Persson, výkonný ředitel automobilky Volvo. “Je nesmírně potěšující, že podobný projekt spouštíme v našem domovském městě, ve spolupráci s regionem Västra Götaland a městem Göteborg.“

Jak jsme naznačili výše, hlavním partnerem projektu ElectriCity je švédská automobilka Volvo. Automobilka již v květnu letošního roku představila v rámci projektu ElectriCity nový hybridní autobus vycházející z autobusu Volvo 7900.

Volvo na svých stránkách prohlašuje, že nový hybridní autobus bude mít o 75 % menší spotřebu paliva než nejmodernější dieselové autobusy, a o 60 % spotřeby energie obecně. Výroba nového hybridního „superbusu“ se má spustit do dvou let. První autobusy v rámci projektu ElectriCity zamíří právě do města Göteborg, kde budou jezdit společně s čistě elektrickými autobusy.

Podle místního automobilového dopravce Västtrafik, bude do roku 2025 veřejná doprava v regionu Västra Götaland z 95 % zajišťována bez použití fosilních paliv. Hybridní autobusy získají palivo z rostlinného oleje (bionafta), což povede k poklesu emisí CO2 o 90 %.

ElectriCity však neřeší jen samotné ekologické dopravní prostředky, ale přistupuje k elektrické dopravě komplexně. V rámci programu se budou řešit nové autobusové zastávky (s možnosti rychlodobíjení), bezpečnost, moderní řízení provozu, výroba a dodávky elektrické energie a obchodní modely.

tisková zpráva

9 Comments on “Elektrická veřejná doprava má ve Švédsku zelenou”

    1. Nu, ale zde by byl problém.
      Nu, ale zde by byl problém. Praha by jako vlastník PRE musela nakupovat od sebe sama, a tedy za „pevné“ ceny, tj. nešlo by vypsat výběrovko, kde by se hrála malá domů. Když započítátte nemožnost tankovat do soukromých aut CNG tak dobře jako naftu, vyjde, že je strašně nevýhodné provozovat v ČR MHD apod. na něco jiného než na naftu…

    2. Nehledejte ve všem politiku
      Nehledejte ve všem politiku – I TAM KDE NENÍ. Není to v politice ale ve financích. V ČR není problém vyrobit elektrobus nebo CNGbus. V nabídce českých výrobců v Libchavách tyto busy jsou, ale který magistrát nebo provozovatel MHD si to z finančních důvodů může dovolit. Nenašel se zde žádný Novotný nebo Jančura jež by své finance dal do těchto výrobků. To co dokáží vyrobit ve Švýcarsku dokáží naši vzdělanci i zde.

    3. Vše je o penězích. Praha
      Vše je o penězích. Praha a pražské MHD hledá a porovnává (asi).Pro žádný magistrát není jednoduché vyčlenit finance na jeden druh dopravní obslužnosti, zatímco by druhé strádaly. Proč se v tomto směru nezeptáte přímo Jančury nebo Novotného proč nejde do konkurence v MHD s ecobusy. Na jedné straně se volá po konkurenci soukromníků a skutek utekl.

        1. Nechci se přít. Znám dost
          Nechci se přít. Znám dost podrobně případ jednání v rámci mikroregionu mezi starosty a dopravci, kdy se hledal náhradní dopravce za služby velkého dopravce pro něhož byla požadovaná obslužnost neúnosně ekonomicky ztrátová. Podnikatelé v dopravě byli osloveni a seznámeni s představami a podmínkami. V prostředí mikroregionu je dopravců dost, ale žádný do rozšíření podnikání o deset vozidel s kapacitou deset až patnáct míst a zajištěním dělnické a školní obslužnosti nakonec zájem neměl. Beru to, že pragocentrismus a mikroregionismus jsou dvě věci.

          1. Teď nevím, jestli mluvíme
            Teď nevím, jestli mluvíme oba o tom samém. Pochopitelně pokud je provozování něčeho za daných podmínek ztrátové, tak to těžko bude někdo ochoten provozovat jako charitu. V takovém případě je potřeba změnit vstupní podmínky, aby to nebylo pod náklady. Když děláte výběrové řízení na nákup PC techniky, tak si taky nemůžete dát strop na jednu PC sestavu včetně softwarového vybavení třeba pět tisíc.

Napsat komentář