Rozhovor: Jakub Ditrich – elektrokola u nás a ve světě

založil v roce 2008 společnost , která je dnes v předním prodejcem . Právě byla nosným tématem našeho obsáhlého rozhovoru. Kdo si je kupuje, které trhy patří mezi nejvyspělejší a kam se jejich vývoj bude ubírat dál?   

Tahounem světového trhu s elektrokoly je bezpochyby . Jak tamní trh vypadá? A jak vypadají kola, která se tam prodávají?

Jakub Ditrich: Ona “elektrokola” v Číně jsou spíše , či cosi mezi kolem a skútrem. Většina uživatelů zde preferuje jízdu bez šlapání, ale dle zákona musí být šlapky přítomny – jinak by byl vyžadován řidičský průkaz. Tamní kola i elektrokola jsou laciná a málo kvalitní, nicméně situace se mění a ve specializované prodejně jsem se již setkal (leden 2011) s elektrokoly s lithiovou baterií a s relativně kvalitními komponenty. Díky místní výrobě, obrovské konkurenci, neexistenci cla a DPH jsou také elektrokola v Číně velmi laciná, což především vedlo k jejich masovému rozšíření. V neposlední řadě – cykloservis (mobilní stánek) je takřka na každém rohu, nabíjecí stanice také.

Které další trhy po Číně patří mezi mekky elektrických kol?

J.D.: , , , , , Rakousko. Seřazeno dle objemu prodejů. Především v Japonsku je elektropohon velmi rozšířený nejen na městských, ale i na dětských kolech a elektrokola produkují technologické firmy jako nebo . Nakonec, systém pro elektrifikaci kola od patří k nejrozšířenějším na světě. Český trh patří díky značné osvětě mezi výjimky ve střední a východní Evropě – v , Maďarsku či ještě dále na Balkáně je elektrokolo stále neznámým pojmem.

„S názorem ‚já ještě můžu jezdit sám, elektropohon nepotřebuju‘ se setkávám často, ale jde většinou o nepochopení k čemu elektrokolo má opravdu sloužit.“

Máte nějaká čísla o prodejích na světě, v Evropě, v ČR?



J.D.: Čísla za 2010 ještě nejsou k dispozici, nicméně v  se uvádí cca 20 milionů kusů (včetně elektroskútrů), v celé cca 1 milion kusů, z čehož značná část je ještě stále problematická produkce laciných kol s olověnou baterií. V ČR jsme na několika málo tisících prodaných kusů, naše firma (ekolo.cz) prodala loni v Evropě asi 1200 elektrokol. Přesné statistiky prodejů elektrokol si vede pouze holandský BOVAG.

Chytili se už trendu elektrických kol všichni známí výrobci jízdních kol? Případně odolává někdo a proč?

J.D.: Ano i ne. Mnoho standardních výrobců kol (jmenujme KTM Bikes, Trek, Kalkhoff, BH Bikes, ) šlo cestou osazení svých standardních modelů sadou elektropohonu, což znamená sice jednoduchou instalaci, ale ne vždy nejlepší výsledek a ve většině případů cena kola neodpovídá výkonu. Některé značky se elektrokolům nevěnují, například u nás Specialised, Rock Machine, Leader Fox, Author a to především z důvodu, že se ve své nabídce nezaměřují na dopravní stránku , ale pouze na sportovní jízdu. Lze objektivně říci, že parametry a užitnou hodnotou lepší elektorkola vznikají jako specializované značky – například švýcarský Flyer, britský Wisper, nebo například český .

Někteří „hardcore“ jezdci údajně elektrokola odmítají. Setkali jste se s tím někdy? Dokážete posoudit jejich důvody?

J.D.: Jak bylo zmíněno výše – elektrokolo je dopravní prostředek. Když pomineme prokázaný doping elektropohonu na závodech silničních kol (viz. Ďábelský podvod: Má Cancellara v kole motor?) má elektrokolo smysl buď ve městě, kde je nejrychlejším dopravním prostředkem, nebo pro výletní jízdu, kde nejde o výkony, ale o pohodu jezdce. S názorem „já ještě můžu jezdit sám, elektropohon nepotřebuju“ se setkávám často, ale jde většinou o nepochopení k čemu elektrokolo má opravdu sloužit.

Které typy elektrických kol patří v ČR k nejprodávanějším?

J.D.: Paradoxně to jsou , i když jinak skládačky u nás nepatří k oblíbeným typům kol (zřejmě reminiscence z dob modelů „SOBI 20“). Je to díky univerzalitě jejich použití, kdy je možné kolo za pár vteřin složit do kufru auta, nebo do malého výtahu a zaparkovat jej bezpečně i v malém bytě. A protože jsou Češi národem horských bikerů, velmi dobře se začínají uplatňovat terénní elektrokola, právě na pohodové výlety bez propocených dresů.

S jakými dotazy ohledně elektrokol se nejčastěji v prodejnách setkáváte?

J.D.: Hned po dotazu na cenu, což je asi nejobvyklejší dotaz kdekoli na světě, je to dojezd kola. Zde ale neexistuje jednoznačná odpověď, protože to jak dlouho vydrží kapacita baterie je závislé na stylu jízdy, hmotnosti jezdce, terénu, stavu kola a také na venkovní teplotě (při teplotách pod nulou je kapacita asi o 20 % nižší). Právě s dojezdem také výrobci nejvíce mlží, protože udávají zcela nereálné hodnoty vycházející z ideálních podmínek. Já mám rád tvrdá fakta, a proto říkáme, že to a to kolo ujede například od 40 do 60 kilometrů, přičemž oněch 40 je s jistotou i pro 100kg jezdce při jízdě po kopcích. Další obvyklý dotaz je jestli “se to dobíjí šlapáním“, což je sice dobrý nápad, ale fyzikálně je to nesmysl, protože šlapáním nebo brzděním se vyrobí tak málo energie, že to pro pohon elektrokola nestojí za řeč.

„V našem slovníku jsme si zakázali slovo ‚ekologie‘, protože je nadužívané pro spoustu nesmyslných technologií které se ve finále ukázali jako spíše škodlivé.“

Je elektrokolo pořád jen fajnšmejkrovská záležitost, nebo už je z nich masová záležitost pro důchodce, maminky, apod.?

J.D.: „Masovka“ elektrokola ještě nejsou, ale to se za pár let pravděpodobně změní. Hlavní cílové skupiny nejsou ani důchodci, ani maminky, ale všichni kdo si váží svého času a nemají rádi zácpy na silnici a v hromadné dopravě. Elektrokolo je návyková záležitost a jakmile se naučíte jak a kudy jezdit, aby to bylo pohodlné a bezpečné, zvyknete si, že z Dejvic jste v Holešovicích za sedm minut, bez otravy s parkováním auta nebo s docházením od metra, je obtížné návyk měnit. A vypadá to, že podpora je stále na pořadu dne magistrátů, takže města budou pro čím dál vstřícnější.

Chodí k vám lidi už přesvědčeni o koupi elektrokola, kteří už jen vybírají vhodný model, nebo je třeba je neustále ještě přesvědčovat?

J.D.: Ti, co si již měli šanci elektrokolo vyzkoušet v praxi se již rozhodují mezi konkrétními modely, například pro převážení nákladu (nákupů) se hodí spíše městské elektrokolo, pro stylovou jízdu na kratší vzdálenosti zase skládací e-kolo Elfin s baterií ukrytou v rámu a motorem, který není rozeznatelný v zadním náboji kola. Pro ty nepřesvědčené nabízíme buď bezplatné zapůjčení na hodinu (v v Holešovicích, v Libni, nebo v Centru energetického poradenství u Jungmannova náměstí v ), nebo si lze libovolné elektrokolo zapůjčit za mírný poplatek na tři dny přes víkend a vyzkoušet si ho úplně všude.

Existuje nějaká vlastnost, kterou mají zájemci o společnou?

J.D.: Z toho jak se bavím se zájemci o elektrokolo je to hned několik vlastností – únava s aktuálně využívaným typem dopravy, zájem zkoušet nové praktické věci a také určité společenské uvědomění. V našem slovníku jsme si zakázali slovo „ekologie“, protože je nadužívané pro spoustu nesmyslných technologií které se ve finále ukázali jako spíše škodlivé (, atd.). Naši starší zákazníci, kteří elektrokolo využívají hlavně na výlety, mají také společnost jednu společnost vlastnost – nadšení. Mohu ukázat mnoho krásných dopisů, kde nám lidé píší, že se na elektrokole dostali na místa, kam už nedoufali, že se ještě kdy podívají.

Jaký důvod tedy nejčastěji zákazníci uvádějí pro koupi elektrokola?

J.D.: Změna životního stylu, udržení kondice (na elektrokole se šlape ale pohyb je v tzv. v aerobní zóně, takže po 20 minutách necítíte únavu, nicméně tělo spaluje tuky) a také finanční úspora. Pokud jezdíte po městě jen občas na lístky, za oněch ušetřených 50-100 Kč denně si radši koupíte dobrý oběd. Hodně mužských zákazníků kupuje e-kolo „pro manželku, aby na ní nemuseli čekat“, nicméně dopadne to vždy stejně, za nějakou dobu si elektrokolo pořídí i manžel. A ještě jeden, celkem prozaický důvod, posadí některé lidi na elektrokolo – zabavení řidičského průkazu. Říkáme jim „vybodovaní“ a už jsem od nich několikrát slyšel, že na kole jsou daleko rychlejší než předtím v .

Kde je současná špička v elektrokolech a kdo ji vyrábí?

J.D.: Špičkové = drahé. A cena elektrokola závisí na kvalitě komponent ze kterých je postavené. V tom se neliší od jiných cyklistických nabídek – můžete si koupit „horské“ kolo v supermarketu za pár tisíc s poločasem rozpadu několik měsíců, nebo luxusně vybavené MTB za cenu přes 100 tisíc, ale na takovém asi nepojedete s kamarády na výlet. Špičková elektrokola vyrábí firmy jako švýcarský Flyer, nebo německý Riese und Muller. Hydraulické kotoučové brzdy, pohon motorem BionX, celoodpružené rámy – díky tomu je jejich cena mezi 2500 a 4000 EUR. Na druhé straně je trh (nejen u nás) doslova zaplaven šmejdem – elektrokoly, která nemají daleko k oné supermarketové produkci, jak cenou, tak kvalitou.

Je už dnešní trh takový, že se elektrokola přehoupla z pozice drahé hračky pro hračičky do podoby masové spotřební záležitosti, kde posuzujeme cena/výkon podobně jako u auta?

J.D.: Elektrokola nejsou drahá. Ty doby, kdy byli zákazníci ochotni platit za novou hračku, jsou ty tam. Dnes se porovnává cena/výkon/váha velmi pečlivě a jsem rád, že elektrokola, která vyrábíme z tohoto porovnání vychází hlavně v Německu velmi dobře. Existují specializované testy elektrokol, které trvají přes půl roku a objektivně testují nejen dojezd v různých podmínkách, spolehlivost a bezpečnost elektrovybavení, ale také ergonomii zacházení s kolem (jaké to je, když si chcete kolo složit, nebo jenom odnést po schodech). Právě ta nejvíce „vydesignovaná“ kola bohužel patří k nejvíce problematickým. Například z těch co se u nás prodávají a patří mezi nejdražší – s minimálním dojezdem a nemožností skládání, nebo A2B Hybrid s nebezpečně vysokým těžištěm a váhou 30 kg.

Díky čemu je vlastně umožněn bouřlivý rozvoj elektrických kol? Je to vývoj v oblasti baterií, obecně proměna přístupu k mobilitě, všechno dohromady?

J.D.: Jednoznačně váha a kapacita baterie. Elektrokolo existuje už přes 120 let, ale buď byla kola příliš těžká – s olověnými bateriemi (první elektorkolo vážilo 100 kg), nebo nikam nedojela, protože v kopci se vypínala a zákazníci proto si stroje s  neoblíbili. Aktuální baterie, které jsou na bázi lithia, v podstatě shodné s bateriemi v mobilech, noteboocích a elektromobilech, jsou dostatečně lehké a výkonné a také jejich cena je pro zákazníky akceptovatelná (činí asi 1/3 ceny elektrokola). Ale je fakt, že projekty jako třeba „Na kole do práce“ v Německu a v Anglii [a nyní už i v České republice – pozn. red.] jízdě na elektrokole dost prospívají.



Jaké jsou dnes nejnižší hmotnosti elektrokol a jaký je běžný dojezd? Je hmotnost u elektrokol stále velkým problémem?

Technologické minimum je dnes asi 16 kg, ale baterie v takovém kole stačí na max. 25 km. Běžná váha e-kol je 20-28 kilogramů, což není problém a s 23kg skládačkou, pokud je správně vyvážená, dokáže manipulovat i křehká žena. Právě vyvážení je často důležitější než celková váha a s kolem, které jeho jezdec nezvládne vynést 30 schodů, nedoporučuji si začínat. Běžný dojezd elektrokol je 30 – 100 km, závisí opět na mnoha faktorech, moje kolo má 360 Wh a reálný dojezd 60 km a ještě nikdy se mi na cestách městem nestalo, že bych přes den musel nabíjet.

Kam bude směřovat další vývoj v oblasti elektrických kol?

J.D.: Lepší funkcionalita a zajímavější doplňky. Od elektrokola chci stejný komfort jako při jízdě autem – proto instalujeme na naše kola USB napájecí konektor, prodáváme hlasitý MP3 přehrávač/rádio na řidítka, nabízíme speciální odolnou GPS navigaci s mapami pro snadnou cyklodopravu ve městech, připravujeme bluetooth handsfree do cyklo-helmy, vyvíjíme aplikaci pro chytré telefony, která umožní plánovat a sdílet nové trasy a vylepšení i přes Facebook. Technologicky lze očekávat inteligentnější snímání aktivity jezdce a lepší reakci kola na šlapání, asi do 5-7 let nový typ baterií, který bude mít nižší váhu a objem, plus vyšší energetickou hustotu, ale nechme se překvapit, za ty 4 roky co se elektrokoly zabývám, se toho změnilo tolik!

ČLÁNEK VZNIKL VE SPOLUPRÁCI S MAGAZÍNEM CITYBIKE

6 Comments on “Rozhovor: Jakub Ditrich – elektrokola u nás a ve světě”

  1. Dobrý den,
    omlouvám se, že píši sem,hledala jsem nějaký

    Dobrý den,
    omlouvám se, že píši sem,hledala jsem nějaký kontakt na prodejce skládacího elektrického kola ELFIN, kolo jsem koupila v roce 2004, potřebovala bych novou baterii, nevím,jestli mám šanci ji někde sehnat. Děkuji za Vaši odpověď a radu.
    Daniela Nejedlá

Napsat komentář