Plasty to mají nahnuté, bojuje proti nim EU i velké řetězce

Evropský parlament koncem října schválil směrnici omezující znečištění z jednorázových plastů. Od jejich prodeje už upoštějí i velké obchodní řetězce.

Odpad nejen v oceánech je celosvětový problém. Evropská unie se rozhodla tento problém postupně a systematicky řešit.
foto: RitaE, licence CC0 Creative Commons

Pro omezení znečištění jednorázovými plasty se při hlasování v Evropském parlamentu vyjádřila naprostá většina europoslanců. Následně tento záměr schválila i Evropská rada.

Protože množství škodlivého plastového odpadu v oceánech a mořích se stále zvyšuje, navrhla Evropská komise nová unijní pravidla pro deset druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení.

Nová pravidla zakáží používání určitých plastových výrobků na jedno použití, v jejichž případě existují alternativy. Kromě toho budou zavedena konkrétní opatření s cílem omezit používání nejčastěji odhazovaných plastových výrobků – zejména těch, se kterými se často setkáváme na evropských plážích.

Tyto předměty dohromady tvoří 70 % všech odpadků v mořích. Nová pravidla jsou přiměřená a zacílená tak, aby dosáhla co nejlepších výsledků. Na různé výrobky se proto budou uplatňovat rozdílná opatření.

Plastový odpad vyplavený na plážích

Plastový odpad vyplavený na plážích
foto: hhach, licence CC0 Creative Commons

Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků. Díky souboru nových pravidel získá Evropa náskok v řešení této problematiky s celosvětovým dopadem.

Komise navrhla, aby náklady na odstraňování znečištění nesli producenti plastových výrobků. Rada chce tuto povinnost rozšířit tak, aby se vztahovala i na společnosti, které takového jednorázové plastové výrobky nebo obaly do Evropy dovážejí nebo je zde prodávají.

Frans Timmermans, první místopředseda Komise odpovědný za udržitelný rozvoj, prohlásil: „Tato Komise slíbila, že bude ambiciózní v důležitých věcech a ostatní ponechá na členských státech. Plastový odpad takovou důležitou věcí nepochybně je a Evropané musí na řešení tohoto problému pracovat společně, protože plastový odpad se nakonec dostává do našeho ovzduší, půdy a oceánů i do našich potravin. Dnešní návrhy prostřednictvím řady opatření omezí plasty na jedno použití v našich obchodech. Některé z těchto produktů zakážeme, a nahradíme je ekologičtějšími alternativami, aby lidé o své oblíbené výrobky nepřišli.“

Jyrki Katainen, místopředseda Komise odpovědný za pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost, doplnil: „Plasty mohou být skvělá věc, ale musíme je používat odpovědněji. Plasty na jedno použití nejsou ekonomicky ani ekologicky ideální a dnešní návrhy pomohou podnikům i spotřebitelům přeorientovat se na jejich udržitelné alternativy. Evropa se tak může dostat do čela tohoto úsilí, vytvářet produkty, po nichž bude ve světě v příštích desetiletích poptávka, a získávat z vzácných a omezených zdrojů, které máme k dispozici, vyšší hospodářskou hodnotu. Náš cíl pro sběr plastových lahví kromě toho přispěje k vytvoření potřebného objemu pro prosperující odvětví recyklace plastů.“

Plasty tvoří celosvětově 85 % odpadků v mořích. A ve formě mikroplastů, jejichž účinky na lidské zdraví jsou zatím neznámé, se ve vzduchu, vodě a potravinách dostávají až do našich plic a na náš stůl. Řešení tohoto problému je nezbytné a může navíc přinést nové příležitosti pro inovace, konkurenceschopnost a vytváření pracovních příležitostí.

Podniky získají konkurenční výhodu: Když bude pro celý unijní trh platit jeden soubor pravidel, dá to evropským firmám možnost dosáhnout úspor z rozsahu a zvýší to jejich konkurenceschopnost na prudce se rozvíjejícím globálním trhu udržitelných výrobků.

Zavedením systémů pro opětovné používání (např. systémů vratných záloh) si mohou podniky zajistit stabilní přísun kvalitního materiálu. Díky tomu, že budou motivovány nacházet udržitelnější řešení, pak mohou získat technologický náskok před konkurenty na světovém trhu.

Různá opatření pro různé výrobky

Poté, co byla v roce 2015 přijata opatření týkající se plastových tašek, uvedlo 72 % Evropanů, že používání plastových tašek omezili (Eurobarometr). Nyní EU obrací pozornost k deseti druhům plastových výrobků na jedno použití a lovným zařízením, které společně představují 70 % odpadků v evropských mořích. Nová pravidla zahrnují tato opatření:

Těžko rozložitelné plastové sítě tvoří nemalou část plastového odpadu v oceánech

Těžko rozložitelné plastové sítě tvoří nemalou část plastového odpadu v oceánech
foto: A_Different_Perspective, licence CC0 Creative Commons

Zákaz některých plastových výrobků: Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. Zákaz se bude vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které budou muset být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů. Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.

Cíle snížení spotřeby: Členské státy budou muset omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků.Mohou například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

Povinnosti pro výrobce: Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Dostanou také pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

Cíle v oblasti sběru: Členské státy budou povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, například prostřednictvím systémů vratných záloh.

Požadavky na označování: Některé produkty budou muset mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.

Osvětová opatření: Členské státy budou povinny zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty.

Výrobci těchto zařízení budou povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Ponesou rovněž náklady na osvětová opatření. Informace o nových pravidlech pro lovná zařízení naleznete zde.

Další kroky

Návrhy Komise budou nyní předloženy k přijetí Evropskému parlamentu a Radě. Komise ostatní orgány vyzývá, aby se tímto tématem zabývaly prioritně a zajistily pro evropské občany hmatatelné výsledky ještě před volbami v květnu 2019.

U příležitosti Světového dne životního prostředí dne 5. června Komise rovněž zahájí celoevropskou informační kampaň, kterou chce upozornit na možnosti volby pro spotřebitele a zdůraznit úlohu jednotlivců v boji proti znečištění plasty a odpadkům v moři.

Řešení problému odpadků pocházejících z EU ovšem představuje pouze jednu část širší celosvětové problematiky. Avšak díky tomu, že se Evropská unie postaví do čela, bude mít dobrou pozici k podpoře změn na globální úrovni – působením v rámci skupin G7 a G20 a prováděním cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje.

Souvislosti

Dnešní iniciativou se uskutečňuje závazek obsažený v evropské strategii pro plasty, totiž řešit problematiku nehospodárného a škodlivého plastového odpadu prostřednictvím legislativních opatření, který byl příznivě přijat Evropským parlamentem a Radou i občany a zainteresovanými stranami.

Dnešní směrnice vychází ze stávajících pravidel, jako jsou rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnice o odpadech, a doplňuje další opatření proti znečišťování moří, například v rámci směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu, a navrhovaná omezení mikroplastů a oxo-rozložitelných plastů.

Znečištěné břehy řeky Drina v Bosně a Hercegovině

Znečištěné břehy řeky Drina v Bosně a Hercegovině
foto: geraldsimon00, licence CC0 Creative Commons

Využívá podobný přístup jako úspěšná směrnice o plastových taškách z roku 2015, která se dočkala kladného přijetí a vedla k rychlé změně chování spotřebitelů. Navrhovaná směrnice bude znamenat přínos z hlediska životního prostředí i hospodářství. Nová opatření například:

Zamezí emisím 3,4 milionu tun ekvivalentu CO2, zabrání škodám na životním prostředí, které by do roku 2030 představovaly ekvivalent 22 miliard eur,podle odhadů ušetří spotřebitelům 6,5 miliardy eur.

Spolu s novými pravidly a cíli EU v oblasti odpadu, které byly přijaty, zajistí nové předpisy jasnost, právní jistotu a úspory z rozsahu, které podniky v Unii potřebují, aby mohly zaujmout vedoucí úlohu na nových trzích s alternativními výrobky pro vícenásobné použití, novými materiály a lépe navrženými produkty.

V rámci veřejné konzultace od prosince 2017 do února 2018 souhlasilo 95 % respondentů s tím, že je nezbytné a naléhavé přijmout opatření v otázce plastů na jedno použití, a 79 % se domnívalo, že tato opatření by měla být přijata na úrovni EU, aby byla účinná. Také 70 % výrobců a 80 % značek odpovědělo, že opatření jsou nezbytná a naléhavá. 72 % uvedlo, že omezili používání plastových tašek, a 38 % tak učinilo v uplynulém roce.

Reagují už i prodejní řetězce

IKEA zavazuje využívat plasty, které by jinak skončily v oceánu. Ve světových oceánech se nachází více než 86 miliónů tun plastů. IKEA chce být proaktivní a zabránit dalšímu znečišťování oceánů plasty.

Rozhodla se proto zapojit do iniciativy NextWave, jejíž cílem je využívat plastový odpad dříve, než skončí v oceánu. IKEA se tak stane součástí prvního dodavatelského řetězce na světě, který se zaměřuje na využívání odpadních plastů. Cílem je vyrobit první prototypy výrobků koncem roku 2019.

IKEA zároveň letos oznámila, že do roku 2020 vyřadí ze své nabídky všechny plastové výrobky na jedno použití. Je to jedna z iniciativ, díky které se IKEA chce stát do roku 2030 cirkulární společností.

Na cestě k tomuto cíli se teď IKEA přidala k iniciativě NextWave, která angažuje soukromé společnosti, vědce a neziskové organizace, aby ve svých výrobcích začali v co největší míře využívat plasty, které znečišťují oceány.

Mezi plasty, které označujeme jako „ocean-bound″, čili plasty znečišťující oceány, patří všechny plasty nacházející se ve vzdálenosti 50 km od nejbližší vody. A je jedno, jestli se jedná o řeky, jezera nebo moře. Když se tento druh plastů neodstraní, dostane se časem až do otevřeného oceánu, kde se přidá k už existujícím 86 miliónům tun plastového odpadu.

V souladu s cíli v oblasti udržitelnosti si IKEA dala závazek vyrábět do roku 2030 všechny produkty a obalové materiály z obnovitelných nebo recyklovaných materiálů, což zahrnuje i postupné vyřazení plastů vyráběných přímo z fosilních surovin.

IKEA svým členstvím v NextWave udělala důležitý krok na cestě k tomuto cíli. Koncem roku 2019 chce představit první prototypy výrobků vyrobených z plastů, které mohou znečistit oceán.

„Chceme, aby se z plastů, které znečišťují oceány, stala v budoucnosti komodita. Rovněž plánujeme podniknout kroky, které zabrání tomu, aby plasty skončily v oceánu. Doufáme, že toto členství nám přinese nové poznatky a inovace a že budeme inspirací pro další společnosti, aby se k nám přidali,“ dodává Lena Pripp Kovac, Sustainability Manager v Inter IKEA Group.

V Česku bojuje Lidl

Na jaře letošního roku Lidl Česká republika oznámil, že do roku 2025 sníží množství plastů u zboží svých privátních značek o 20 %. Nyní činí první konkrétní opatření.

V prvním kroku zruší ve všech prodejnách v České republice do konce roku 2019 prodej jednorázových plastových výrobků. K těm se řadí plastová brčka, kelímky, talíře a příbory na jedno použití, ale i vatové tyčinky do uší obsahující plast.

Místo nich chce Lidl nabízet výrobky z alternativních a recyklovatelných materiálů, na nichž již nyní spolupracuje se svými dodavateli. Ve druhém kroku Lidl zruší i používání jednorázových plastových příborů a brček v oblasti čerstvých potravin a nápojů určených k okamžité spotřebě.

„Naše strategie v oblasti plastů má jasný cíl: plastům se chceme vyhýbat, snižovat jejich množství a recyklovat je. Vyřazením jednorázových plastových výrobků z naší nabídky přispějeme ke snížení jejich používání,“ komentuje rozhodnutí Michal Farník, jednatel společnosti Lidl odpovědný za sortiment.

Dobrovolníci čistí pláže od plastového odpadu

Dobrovolníci čistí pláže od plastového odpadu
foto: 3dman_eu, licence CC0 Creative Commons

Lidl ČR počítá s tím, že stávající množství plastových výrobků, které pro své prodejny již nakoupil, ještě odprodá a poté postupně přejde na alternativní materiály. To zákazníkům zajistí, že i nadále budou moci v prodejnách Lidl pořídit výrobky, na které jsou zvyklí.

Přispět ke snížení spotřeby plastů je jedním z dlouhodobých závazků společnosti Lidl. Jako celosvětově působící obchodní společnost si je vědoma své odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Proto vyvinula rozsáhlou strategii, v rámci které pracuje na vývoji a realizaci nejrůznějších opatření, jejichž cílem je snížení spotřeby plastů.

V České republice tak například Lidl ve svých prodejnách nikdy nenabízel jednorázové igelitové tašky zdarma a před rokem jejich prodej zrušil úplně. Tento krok vedl ke snížení spotřeby jednorázových igelitových tašek minimálně o 27 milionů kusů, což odpovídá více než 796 tunám plastu.

Nyní ve své snaze přispět k redukci plastů pokračuje a činí první kroky pro splnění svého závazku, že nejpozději do roku 2025 zredukuje množství plastů u výrobků svých privátních značek o 20 %.

tiskové zprávy, vlastní

73 Comments on “Plasty to mají nahnuté, bojuje proti nim EU i velké řetězce”

  1. Slovensko
    Slovensko chce snížit množství odpadů. Zavede

    Slovensko
    Slovensko chce snížit množství odpadů. Zavede zálohy na PET láhve a plechovky
    https://www.euro.cz/udalosti/slovensko-chce-snizit-mnozstvi-odpadu-zavede-zalohy-na-pet-lahve-a-plechovky-1428147

    Ročně je na slovenský trh uvedena miliarda PET lahví a že z toho se v rámci stávajícího systému separovaného sběru podaří vysbírat 60 %. Zálohování, které v současnosti funguje v osmi zemích EU, by tento podíl mělo zvýšit na více než 90 %.

    ČR
    Víc než polovina tříděných plastů končí na skládce
    https://www.novinky.cz/ekonomika/465072-vic-nez-polovina-tridenych-plastu-konci-na-skladce.html

    Přestože Češi patří v Evropě k premiantům v třídění odpadů, neznamená to, že se všechny vytříděné vyhozené věci následně recyklují. Naopak. Více než polovina plastů, které lidé vyhodí do žlutých kontejnerů, skončí stejně na skládce. Je to tím, že veškeré vyhozené plasty recyklovat nelze, a k tomu se nově přidalo omezení odvozu odpadů do Číny.

    Záhada: někam zmizelo 99 procent plastového odpadu
    https://zoommagazin.iprima.cz/priroda/zahada-nekam-zmizelo-99-procent-plastoveho-odpadu
    Miliony tun plastu skončí každým rokem ve světových oceánech. Ale podle nové studie někam zmizí až 99 procent tohoto odpadu.

    Buď je na dně nebo ho sežraly ryby.

    Pijeme z PET lahví, které přežijí naše pravnuky. Přečtěte si vše o plastech v mořích
    infografika
    https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/more-pl

  2. Mohou mi soudruzi z Brusele vysvětlit, jak odpad házený
    Mohou mi soudruzi z Brusele vysvětlit, jak odpad házený někým jiným do moře souvisí s igelitkou prodanou v zemích EU? Jako že se některá země EU chová jako prase a dělá to? Tak si na ni došlápneme, ne? Nebo to jaksi nejde? Prostě proč si jako Evropan nemohu koupit igelitku, když ji opakovaně používám a když už to není únosné, končí v tříděném odpadu?

    P.S. Rád bych bruselským soudruhům při této příležitosti připomenul, že existují v EU jejich vnitrozemští soudruzi, kteří jaksi (na rozdíl od nich) moře ani nemají. Nemohou ho tedy jaksi ani – na rozdíl od nich v Bruseli – znečišťovat plasty. Doporučil bych tedy soudruhům v Bruseli, aby v rámci Akce Z (o co jde poradí soudruzi Filip, Grebeníček a další z ulice Politických vězňů v Praze), vyrazili o víkendu ekologicky pěšky na pláže Belgie a posbírali všechen, nejen plastový, binec, co tam udělali. Nikdo jiný to býti nemohl. Je to jejich pobřeží. Prostě si tak nějak uklidili před vlastním prahem. Když to tedy už řeší globálně. V souladu se závěry posledního zasedání EK doporučuji se vybavit vlajkami a hesly ¡No Pasarán!, aby plasty viděly, že to mají marné. A jelikož jde o nemalých 70 km pláží Severního moře, mohli by nás po řadu měsíců neoblažovat dalšími nesmysly, eufemisticky zvanými směrnice a nařízení. Což bychom jedině přivítali.

      1. To máte pravdu, nicméně všechny projdou na našem území
        To máte pravdu, nicméně všechny projdou na našem území spoustou jezů, kde ten binec zůstává a čistí se. Dále pak pokračují k moři vždy územím jednoho nebo více států. A setsakra dlouhým. Rozpuštěné svinstvo proteče (a to máme vysoký stupeň odkanalizování a čištění povrchových vod byl už v roce 2010 2/3 http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6455755), ale fyzický plast určitě ne.

    1. Tašky takzvané igelitové si stále koupit můžete. Nesmí
      Tašky takzvané igelitové si stále koupit můžete. Nesmí se pouze dávat zdarma.
      Mimochodem zákon, který nařizuje za tašky platit opravdu reálně snížil jejich spotřebu. Faktem ale je, že žádná taková taška většinou nedoplave ani na hranice našeho území, natož pak do moře. Celá EU by se měla zaměřit na trochu jiné plasty v podobě PET láhví, plastových obalů na drogerii. Brčka a vatové tyčinky jsou opravdu minoritní.
      Mimochodem i u nás máme co zlepšovat. Od vzdělání, přes nedostatek odpadkových košů ve městech a v obcích, tak i ve směrnicích, kterými se řídí sběrné dvory. Hloupá norma říká, že musíte mít trvalé bydliště v místě kam chcete odvézt na na sběrný dvůr odpad. Představa, že někdo z Prahy koupí chalupu někde na Šumavě a veškerý odpad(staré televize, lednice, matrace, nábytek z chalupy) musí vézt ze Šumavy do Prahy je prostě absurdní.

        1. 3km jsem ještě ochoten dojet. Ale vozit řekněme zděděný
          3km jsem ještě ochoten dojet. Ale vozit řekněme zděděný bordel 100km daleko jen protože osoba ze sběrného dvora usoudí dle registrační značky, že nejsem místní je prostě blbost. Poplatky za odpad platí i majitelé chalup a chat. Daně platíme všichni dle stejných zákonů. Tento odmítnutý odpad se většinou objeví v tom „lepším“ případě o několik metrů dál za sběrným dvorem. Denně se s tím setkávám. Hloupý zákon, hloupá norma.

  3. Biologicky rozložitelný plast ze škrobu. (PLA) Tohle je
    Biologicky rozložitelný plast ze škrobu. (PLA) Tohle je podle mne jedno z řešení. Plast je kompostovatelný a 100% bio. Je to samozřejmě dražší. Ale pro planetu není jiné cesty. Samozřejmě používáni současných plastů produkovaných z ropy je jenom biznys.

    Popis PLA plastu kupř. tady

    https://www.eko-plasty.cz/bioplasty-pla/

    Schválně si kluci dejte do vyhledávače “ PLA plastic“ a vyhledávat obrázky. Dá se z toho vyrobit všechno.

    Jenom při recyklaci se nelikvidují házením do žlutých kontejnerů, ale rovnou do Bio odpadu.

    Jestli třeba takovéto řešení nedokáže prosadit EU , tak jsou nám všichni byrokrati v Bruselu i Štrasburku úplňe k ničemu a to ani nechci používat cizí vybraná slova, aby mě p. Horčík nesmáznul…

      1. Neměl by to být problém. PLA (rok objevu 1932) se dá
        Neměl by to být problém. PLA (rok objevu 1932) se dá vyrobit z čehokoli, co se dá rozložit na cukry. Tedy například i z celulózy, která je nejvíce dostupná. Nejprve ji bakterie rozloží na cukry, pak jiné bakterie vyrobí kyselinu mléčnou a poslední fáze, polymerace se provádí termickou akatalytickou polymerací. Není to o nic složitější, než výroba klasického plastu. Ze škrobu je ta technoligie jen levnější, ale zase za cenu vyšších nákladů na výrobu suroviny.

  4. je iba jeden cieľ takýchto aktivít – peniaze a zase
    je iba jeden cieľ takýchto aktivít – peniaze a zase peniaze.
    obaly?
    tých debilidiotimbecil-ov by som posunul v čase a mieste do sovietskeho zväzu sedemdesiatych rokov – recyklácia na maxime – cestou do práce kúpa bumágy imeni izvestija, cestou z práce do nej zabalí mjaso, kartošku, sveklu i chleb, následne použiť na utretie rite, použitý následne nádoby a odovzdať do zberu!!!
    všade bez obalov, akurát skutočnú pravdu v obale politických kecov

    1. Otec to viděl v praxi v zemi, kde zítra znamená včera, na
      Otec to viděl v praxi v zemi, kde zítra znamená včera, na vlastní oči v 60.letech, já při zájezdu v devadesátých. On ale viděl plnou ekologii. Na sídliště jaksi nedotáhli silnici, takže lidi vystoupili z busu tam, kde končila (všichni hezky MHD). A dál pěkně zdravě po svých (dnes módní pěší zóny a k tomu pohyb na zdravém vzduchu a předcházení obezitě). Jelikož v místě nemohly být ani samoobsluhy, páč by je nebylo jak zásobovat, prodávali podél pěší stezky jídlo, pití a další věci místní vesničané (čímž docházelo k podpoře lokálních malovýrobců) rovnou do síťovek (dnes módní bezobalový obchod) nebo do novin (podpora recyklace a vícenásobného používání věcí). Bohužel to bylo taky jediné, co v tom systému fungovalo ekologicky. Zbytek byl po mně potopa.

  5. Problém je, že lidé v chudých zemích házejí odpadky do
    Problém je, že lidé v chudých zemích házejí odpadky do řeky a je jim to úplně jedno. Většina plastu v oceánech je právě z chudých zemí.
    Tmavší lidé myslí pouze v přítomnosti a nejsou schopni si představit důsledky v budoucnu.
    Například takto to vypadá na Haiti:
    youtube.com/watch?v=cLT_4R39-Zc
    a takto v Guatemale:
    youtube.com/watch?v=8PavA4rUypE

    1. A co taky čekat od „černé“ inteligence?
      Mám hlad, dělám

      A co taky čekat od „černé“ inteligence?
      Mám hlad, dělám bordel, dělám děti,…. no a co !!! Multi-kulti hovada z EU to vyřeší a zaplatí.

      Není nad to když Afrika a nejen ta, má svého bohatého sponzora, který podporuje přemnožení lidí.

    2. To je složitější problém, který se nedá tak snadno
      To je složitější problém, který se nedá tak snadno rozlousknout a vyřešit tím že řeknete že jsou tmaví, podobné prasáckosti dělá, nebo donedávna dělala i Čína, další asijské země, dělá to i obyvatelstvo středomoří… existuje fotka linie bordel/pořádek na toku širokém cca 4m a populace nebude geneticky tak odlišná na těch místech. Spíše je to o kultuře, státním zřízení a tak., než o genetice. Byť je tedy pravda že roční cykly mohly mít jistý vliv na propagaci genů a memů. Jaký režim tam vládne je také nutné brát v potaz. Vezměte si Haiti vs. Dominikánská republika, zatímco Haiti má odlesněnou krajinu a vůbec zničené ŽP. Dominikánská republika se naopak o to tak nějak snaží starat. Je to dost velký rozdíl na to aby to bylo vidět ze satelitu.

      Jde tu o to jaká tam řádí momentálně ideologie atd. Podívejte se diametrální rozdíl v průběhu Arabského jara v Tunisku a Libyi, v jednom relativně klidný a hladký přechod, ve druhé občanská válka. Jenže v každé vládl před tím zcela jiný režim.

      Problém je v tom že se se rozvojové země těch regionů, dostávají do stavu kdy si mohou dovolit dovoz levného luxusu, populace roste a nemají pražádnou zkušenost s tím co to udělá s přírodou, jak to likvidovat atd. Myslíte že je třeba napadne koupit energetickou spalovnu? Nenapadne, nikdy to u nich neviděli, nikdy jim to asi ani nikdo nenabídl ke stavbě. Takové řešení je tak nějak Win-Win, odpad se zlikviduje a ještě je z toho nedostatková elektřina.

      Společným jmenovatelem těch problémů je většinou občanská válka, zničená ekonomika a totalitní/militaristický režim šmrnclý kultem osobnosti a byrokratickým řízením pevně v rukou strany a tedy diktátora. Tento pak většinou všechny prostředky pálí na nesmysly jako armádu a svůj luxus a problémy svádí na okolní státy. To vede všechno na podvázání průmyslu a ekonomiky a z toho plynoucí další problémy a zoufalost a opakování ad infinitum.

      1. Právě na Haiti a Dominikánské republice je vidět ten
        Právě na Haiti a Dominikánské republice je vidět ten rozdíl. Haiti bylo před 200 lety nejúspěšnější kolonií v Americe. Černoši ale vyvraždili nebo vyhnali bělochy a zůstali je černoši, oproti tomu v Dominikánská republice nejsou jen černoši. Dominikánská republika jakž takž funguje, Haiti ne. Neexistuje ani jedna černošská země, která by byla bohatá. JAR byla za doby apartheidu 50 nejvyspělejší země. Potom co vládu převzali černoši je nyní na 95 místě v HDP, za pouhých 25 let.

  6. Každý, kdo má zájem na vyváženém soužití člověka s
    Každý, kdo má zájem na vyváženém soužití člověka s přírodou musí tyto nesmysly odmítnout. Tohle jsou obdobné nesmysly jaké vymýšleli soudruzi za minulého režimu. Jak to dopadlo si ještě dost lidí pamatuje. Kyselé deště a zničená zamořená příroda. Žádný politik ani úředník nevymyslí jak vyvážit poměr mezi přetvořením přírody a jejím ponechání v původním stavu. Nikdo nemůže vědět nakolik a jak využívat přírodu ku prospěchu lidí lépe než sami lidé. Volný trh zdaleka nejlépe přerozděluje vzácné zdroje. Kdyby například moře vlastnili konkrétní lidé, tito vlastníci by si měli motivaci a možnost vymáhat za znečištění náhradu. Zakazování prodeje plastových lžiček situaci pravděpodobně ještě zhorší, protože úředník nemůže vědět jestli třeba výroba kovových lžiček přírodu nezničí ještě více.

    1. ….Nikdo nemůže vědět nakolik a jak využívat přírodu
      ….Nikdo nemůže vědět nakolik a jak využívat přírodu ku prospěchu lidí lépe než sami lidé….

      velice dobrej vtip, já zapomněl, že to ti velice moudří lidé už dokazují pár tisíc let a mají velice slušné výsledky, tisíce vyhynulých zvířat, devastace Země atd atd…

      člověče prober se, příroda ví sama nejlépe jak co dělat, má v tom praxi miliony let, a buďme rádi že je tak velice tolerantní k lidem, kdyby se příroda chovala k lidem tak jako lidé k přírodě, tak tu už zase budou brzy běhat dinosauři

    2. Takže všetko sprivatizovať a deregulovať. A výrobcovia
      Takže všetko sprivatizovať a deregulovať. A výrobcovia (rozumej majitelia korporácií a pod.) sú filantropi, ktorým nejde o maximalizáciu ziskov ale o ekológiu. Tí sa postarajú o našu planétu Zem najlepšie. To si fakt myslíš?

          1. Každý člověk zemře a někomu je jedno co po sobě
            Každý člověk zemře a někomu je jedno co po sobě zanechá, ale nikdo si nekoupí pozemek, který je mu ukradený. Politici a voliči nejsou výjimkou. Je lepší když budou mít pozemky své konkrétní majitele, kteří si je koupí za svoje těžce vydělané peníze než, když budou v imaginárním společném vlastnictví lidí, kteří k nim nemají vztah, protože si je nekoupili dobrovolně a nemají ani možnost s nimi volně nakládat.

    3. To je zase snůška kravin.
      1) Kyselé deště už nemáme,

      To je zase snůška kravin.
      1) Kyselé deště už nemáme, protože se už počátkem 90. let stanovily emisní limity na SO2 a NOx a od té doby se průběžně zpřísňují jak technologie postupují kupředu, poslední kolo zpřísnění proběhlo letos pro cílový rok 2025. Jinými slovy, kyselých dešťů nás zbavili zákony politiků na základě práce úředníků, kteří stanovují (ve spolupráci s odborníky v oboru a průmyslovými svazy) technicky reálnou maximální přípustnou míru znečišťování.
      A pokrok v technice snižování emisí nenastal jen tak z ničeho nic, ten nastal díky tomu, že po něm byla vytvořena poptávka.
      2) Trh je mocný nástroj, dobrý sluha, špatný pán a ubohé náboženství. Nebude nikdy efektivně alokovat zdroje, když nedostává údaje o limitech zdroje a o ceně zdroje.
      Životní prostředí (vzduch, voda, nerostné bohatství, přírodní bohatství, …) je minimálně posledních 2000 let (je to princip převzatý z Římského práva) veřejným statkem, patří všem. Jeho správcem je stát, který zastupuje zájmy majitelů. Veřejný zájem je zde jasný – maximálně využívat pro blaho ekonomiky a společnosti A ZÁROVEŇ mininalizovat ničení a podporovat jeho přirozenou obnovu. Podle tohole mají státy (a EU jako nadstátní entita) plné právo rozhodovat jaký bordel z lidské činnosti může či nesmí jít do přírody, případně za kolik. Pak i trh dostane plnohodnotnou informaci, zařídí se podle toho a efektivně alokuje zdroje. A zmizí negativní externalita.
      3) To, že nevíte o existenci / popíráte existenci celých vědních oborů zabývajících je hodnocením vlivu lidské činnosti na životní prostředí a life-cycle cost analysis. Samozřejmě, že to není úplně přesné, ale je to dostatečně přesné pro smysluplné rozhodování.

      P.S.: Ocelová lžička klidně může sloužit desítky let. Za tu dobu nahradí tisíce (v rastauracích si dovolím odhadnout, že statisíce) případných jednorázových plastových lžiček, tj. na stejné najezení potřebujete odhadem 100-10 000x menší materiálový tok. A nakonec tu ocel můžete zrecyklovat.

      1. 1) Tohle nijak nevyvrací to co píšu.
        2) Neexistuje

        1) Tohle nijak nevyvrací to co píšu.
        2) Neexistuje efektivnější nástroj ke zjištění o limitů zdrojů a k určení cen statků než trh. Tohle zjištění je základem makroekonomie. Myslím, že se to bere na většině středních škol. Ale klidně vám to mohu vysvětlit i zde.
        Stát evidentně nezastupuje zájmy majitelů statků což je asi nejlépe vidět z toho, že prakticky žádný majitel statků by dobrovolně neplnil to co po něm stát chce. Což zároveň boří vaši teorii o „Veřejném zájmu“ a „právu“ EU rozhodovat za ty majitele.
        3) Nevím co podle vás nevím/popírám

        P.S.) Tahle jednoduché to není. Musel byste vzít do úvahy všechno včetně vytěžení horniny, její zpracování, výrobu lžičky, navazující služby. To umí jedině trh. Žádný úředník.

        1. 1) Jen to vystihuje vaši neznalost faktů.
          2) Trh určí

          1) Jen to vystihuje vaši neznalost faktů.
          2) Trh určí cenu, ale jen když mu dáte pravdivé vstupní údaje. Pokud můžou lidé a firmy znečišťovat životní prostředí podle libosti, je výstupem „analýzy trhem“ jen to, že životní prostředí je bezcenné, se všemi následky. Znečišťovatelé jsou pak jen černými pasažéry ničícími a zneužívajícími veřejný statek.
          Dokud neomezíte míru znečišťování, celkový objem znečišťování nebo nestanovíte cenu za znečišťování, trh nebude fungovat správně, bude poskytovat nepravdivé údaje.
          „Stát evidentně nezastupuje zájmy majitelů statků což je asi nejlépe vidět z toho, že prakticky žádný majitel statků by dobrovolně neplnil to co po něm stát chce.“ – Tohle je naprostý blábol, který jen ilustruje, že jste nic nepochopil.

          3) Tvrdím, že existují celé zavedené vědecké disciplíny, které se zabývají vyčíslováním toho, co vy považujete za nemožné. Úřady a politici samozřejmě využívají výsledky těchto disciplín.

          P.S.) Dokud není v kalkulaci cena za likvidaci plastových lžiček, trh poskytne chybný výsledek.
          Vidím, že se nedomluvíme, pro mě je trh nástroj, pro vás modla.

          1. 1) Kdybyste znal ty fakta, které já údajně neznám napsal
            1) Kdybyste znal ty fakta, které já údajně neznám napsal byste je. Takhle jen spamujete svým názorem.

            2)Trh nutně nepotřebuje pravdivé vstupní údaje. Je to vidět třeba na hodnotě přírody, kdy se někomu líbí třeba pohled na krajinu a je za ni ochotný platit což zároveň také ukazuje, že hodnota přírody na trhu není nulová. Proto není v zájmu firem hodnotu přírodních statků v jejich vlastnictví snižovat. Problém černého pasažérství je v socialistickém i soukromém vlastnictví.
            „Dokud neomezíte míru znečišťování, celkový objem znečišťování nebo nestanovíte cenu za znečišťování, trh nebude fungovat správně, bude poskytovat nepravdivé údaje.“ – tohle je tvrzení bez argumentu. Nepíšete proč by to tak mělo být.
            „Tohle je naprostý blábol, který jen ilustruje, že jste nic nepochopil.“ – opět názor bez argumentu. Tohle nemá cenu psát.

            3) Nechápu které disciplíny se zabývají vyčíslováním konkrétně čeho co jsem napsal.

            P.S.)Trh umí vyčíslit i cenu za likvidaci. K vyčíslení Nic lepšího než trh není. Pokud byste znal něco lepšího napsal byste to.
            Já trh beru jako nástroj. Kdybyste měl argument pro tvrzení, že je pro mě modla, napsal byste ho.

            1. ad 1) Problém kyselých dešťů je názorná ukázka toho,
              ad 1) Problém kyselých dešťů je názorná ukázka toho, že teprve až státní regulace, která udělala z možnosti emitovat SO2 a NOx do ovzduší vzácný a zpoplatněný statek vedla k tomu, že se trh začal chovat podle toho, do té doby to bylo bezcenné. Bylo to tak jak v kapitalistických tak v centrálně řízených ekonomikách.
              Bez té regulace je tržně efektivní řešení zaplatit si profesionálního lháře ať ohýbají realitu ve váš prospěch a straší lidi (všichni umřeme ve tmě a zimě).
              ad 2) Já psal o tom, že stát je správce statku – životního prostředí. Proto má povinnost se o něj starat a má právo omezovat jeho ničení, třeba plastovým bordelem.
              Selhání trhu – externality. Všimněte si, že to je opsané z učebnic ekonomie.
              ad 3) Zadejte si do vyhledávače: Life-cycle cost analysis nebo Hodnocení vlivu na životní prostředí (Environmental impact assessment) a začněte studovat.

              1. 1) Nikoli. Stát způsobil škody a některé z nich jiný
                1) Nikoli. Stát způsobil škody a některé z nich jiný stát napravil. „Bez té regulace je tržně efektivní řešení zaplatit si profesionálního lháře ať ohýbají realitu ve váš prospěch a straší lidi (všichni umřeme ve tmě a zimě).“ – tohle je mimochodem popis politika. Nijak to nevyvrací nic co píšu.
                2) Stát není správcem životního prostředí. Tím by byl pokud by mu tohle patřilo(EDIT: nebo by ho vlastník pověřil správou). Jenže nepatří. Pokud by si např. stát koupil kopec měl by právo určovat co se na něm bude dít. Jenže stát není ani vlastníkem jím vybraných peněz. Stát nevybírá daně dobrovolně, takže není vlastníkem ani těch peněz ani věcí, které si za ně koupil o nic víc než mafián, který vymáhá výpalné.
                „Externality“ – nechápu co tohle, podle vás, dokazuje.
                3) Zadejte do vyhledávače makroekonomie – rakouská škola a začněte studovat nebo argumentujte.

                1. 1) Takže když se lidi nebo firmy chovají jako hamižné a
                  1) Takže když se lidi nebo firmy chovají jako hamižné a bezohledné hovada, tak za to může stát?
                  „tohle je mimochodem popis politika“ – je to popis některých politiků, pracovníků v PR a marketingu.
                  2) Stát je správcem životního prostředí. To neokecáte.
                  3) Aha.
                  Shrnu dojem, který ve mě budíte a tím ukončím diskuzi z mé strany: Vaše politické přesvědčení je, tzv. libertariánské, stát a jeho regulace v jakékoliv formě vnímáte pouze jako nepřátelskou, zlou entitu. Odkazujete se na rakouskou ekonomickou školu, tím to potvrzujete. Tím máte jasno, cokoliv stát dělá, špatně dělá. A nadstát – EU je ze všech nejhorší. Tak na co diskuze? Všechny státy a státní orgány zrušíme a zavládne ten pravý anarchokapitalistický ráj (já to spíše vidím na stejné neblahé důsledky jako v 19. století, když se s tím dělaly pokusy naposled).

                2. 1) To jsem neřekl. Proč to píšete?
                  2) „To neokecáte.“ –

                  1) To jsem neřekl. Proč to píšete?
                  2) „To neokecáte.“ – vážně se vám tohle zdá jako argument?
                  3) V prvé řadě se snažím být racionální, logický a hlavně morální, a až potom řeším politické teorie.
                  „cokoliv stát dělá, špatně dělá. A nadstát – EU je ze všech nejhorší.“ – to jsou vaše slova ne moje. Pokud mi umíte číst myšlenky diskuze opravdu smysl nedává.

                3. Zkuste prosím svoji teorii o všemocnosti trhu napasovat na
                  Zkuste prosím svoji teorii o všemocnosti trhu napasovat na problém s freony. Nebo i zde máte pocit, že úředník zbytečně zasáhl do tržního chování? Že by se problém časem vyřešil sám „tržně“? Neříkám, že totální byrokracie je v pořádku, ale ponechat veškeré věci na neviditelné ruce trhu je podle mého názoru stejně špatné, jako přebujelá byrokracie…

                4. Dost záleží na okolnostech, ale např. takto:
                  Trh:
                  Fabrika

                  Dost záleží na okolnostech, ale např. takto:

                  Trh:
                  Fabrika bude vypouštět freony. Freony poškodí ozónovou vrstvu, já dostanu rakovinu, tím je porušeno moje právo na moji osobu a majetek a já potom budu vymáhat po fabrice odškodnění.

                  Stát:
                  Stát všem lidem na svém území nařídí snížit emise freonu. Stát na rozdíl od trhu nemá jak zjistit jak moc a jestli vůbec má ty emise zakázat. Čímž netvrdím, že trh je dokonalý. Je jen lepší.

                5. Ad Trh:
                  Nemáte šanci dokázat, že freony z konkrétní

                  Ad Trh:
                  Nemáte šanci dokázat, že freony z konkrétní fabriky způsobily Vaší rakovinu. To znamená, že fabrika jede dál, Vy v lepším případě strávíte půlku života u soudu v předem prohraném sporu, v horším případě se nedožijete ani zahájení soudu. Aby to mělo logiku, musel byste podat žalobu na všechny fabriky produkující freon na světě.
                  Ad Stát:
                  Vědci dokázali, že freon s velkou pravděpodobností ničí ozonovou vrstvu (ne úředníci) Úředníci teprve na základě těchto vědeckých důkazů zakážou freon. Jediné, co můžete udělat, je zpochybnit předpoklad vědců a to se Vám skoro jistě nepovede.

                  Takže když to shrnu, zákazy a omezení mají smysl v okamžiku, kdy existují vědecké důkazy o škodlivosti a zároveň pochyby o tom, že se věc vyřeší sama tržní cestou. V případě tohoto článku se jedná o používání jednorázových plastů. Například plastová lžička bude vždy levnější, než kovová. Pokud si ale uděláte čas a zajedete se podívat na skládku komunálního odpadu, možná i Vy změníte názor na používání jednorázových plastových obalů.

                6. 1/ Pokud to nedokážu já, jak to dokážou ti vědci?
                  Když

                  1/ Pokud to nedokážu já, jak to dokážou ti vědci?
                  Když to dokážou ti vědci, tak na to můžu poukázat u soudu. Úředníci do tohoto případu nic nepřidávají, jen berou, proto je lepší je vynechat. Navíc je pravděpodobnější, že se ti postižení budou domáhat svých práv než, když budou spoléhat na úředníka(politika), kterému celkem o nic nejde.

                7. „Navíc je pravděpodobnější, že se ti postižení budou
                  „Navíc je pravděpodobnější, že se ti postižení budou domáhat svých práv než, když budou spoléhat na úředníka(politika), kterému celkem o nic nejde.“

                  Když to vyhovuje „rakouské škole“ světonázoru, tak je to zcela určitě pravděpodobnější. Sice nemáme reálná data, ale nevadí, podporuje to ten správný světonázor.
                  V reálně existujícím právním stavu existují sociální případy, které potřebují pomoc, aby se domohli sociálních příspěvků, ze strany úředníků či ze strany kvalifikovaných osob napojených na státní správu pomocí různých státních úlev a podpor. Ale filosofové rakouské školy určitě vědí, jaký je poměr těch nevzdělaných a těch, kteří se svého nároku domáhají svépomocí.
                  🙂

                8. Jestli mi chcete něco říct, napište to normálně.
                  Jestli mi chcete něco říct, napište to normálně. Nehodlám luštit vaše ironie nebo sarkasmy.

                9. Máte povědomí o tom, jak se senioři a sociálně
                  Máte povědomí o tom, jak se senioři a sociálně vyloučení jedinci dozvědí o právech, která mají? Oni o svých právech nevědí, tudíž je sami nemohou vymáhat. Potřebují pomocníky, kteří jim o jejich právech něco sdělí – jaksi bez nároku na odměnu od těch seniorů. O nich jsem psal. Je to na úrovni státu – ne že by se stát horlivostí pomáhat přetrhl…
                  Ale pojišťovny dle liberialistického světonázoru jim samy od sebe opravdu pomáhat nebudou
                  🙂

                10. Na volném trhu nelze uzavřít smlouvu bez vědomí toho,
                  Na volném trhu nelze uzavřít smlouvu bez vědomí toho, koho se týká(nikdo nemůže mít povinnost dělat něco s čím nesouhlasí). Na rozdíl od státu, který může uvalit povinnost nejen bez vědomého souhlasu, ale i bez jakéhokoli souhlasu.

                11. Hezké… Asi tak jako se uzavírají smlouvy o koupi
                  Hezké… Asi tak jako se uzavírají smlouvy o koupi zázračných hrnců za 100.000 Kč. Taky si za to vlastně můžou kupující sami. Jj, na sprostej lid musí bejt přísnost.
                  🙂

                12. Pokud někdo něco koupí o vlastní vůli jedná se o platnou
                  Pokud někdo něco koupí o vlastní vůli jedná se o platnou smlouvu. Na tom není nic přísného.

                13. Jo, kdysi jsem si taky myslel, že všichni lidi mají stejnou
                  Jo, kdysi jsem si taky myslel, že všichni lidi mají stejnou možnost analyzovat text a řeč, potažmo smlouvy a právnické věty. Není to pravda a věkem opravdu naše schopnosti degradují.

                  Dokonce, někteří lidé ani potřebné schopnosti nezískají a ve smlouvě vidí pouze úryvky, které jim v danou chvíli souzní s jejich náladou, podobně jako ve verších poezie. Pak bývají dost zklamaní, když se dané úryvky zasadí do celého kontextu před soudní mašinérií
                  🙂

                  Ale stejně jsou nejlepší rady typu: Vás vykradli? To je přece váš problém – měli jste si pořídit lepší zámek, jako mám já, já jsem připraven na vše.
                  🙂

                14. Lidé jsou různí a mají v různou dobu různou schopnost
                  Lidé jsou různí a mají v různou dobu různou schopnost chápat důsledky smluv, proto je lepší, když mají možnost si za dobré mysli uzavřít takové smlouvy, které je ochrání když tuto schopnost ztratí. Stát tuto možnost omezuje tím, že všem centrálně násilím vnutí ty pravidla, které chce on.
                  Pokud tuto schopnost nikdy neměli jsou odkázáni na schopnosti druhých. V tomto je stát také horší. Např. tím, že omezuje dobročinnost a svojí neefektivností ochuzuje celou ekonomiku a ti, kteří chtějí pomoci nemají z čeho.
                  „Ale stejně jsou nejlepší rady typu: Vás vykradli? To je přece váš problém“ – nic podobného jsem nenapsal. Vymyslel jste si to. Naopak se vám snažím vysvětlit, proč je to špatně.

                15. 2/ Obecně nedává smysl aby nám někdo násilím vnucoval
                  2/ Obecně nedává smysl aby nám někdo násilím vnucoval svoji verzi práva. Je to podobné jako když bych si myslel, že když mě soused násilím donutí užívat takový soud jaký on uzná za vhodný(soudy mohou být volnotržní a mohou vykládat různá práva různě), bude to pro mě lepší. Každý člověk má jiné preference a jinak si třeba váží svého života a zdraví. Soudnictví je ale dost složité téma a bez předchozích znalostí to asi nejde dobře vysvětlit. Na přednáškách o volnotržní společnosti(anarchokapitalismu) se tohle bere až ke konci.

                16. Nj. Státní správa je složité téma a bez předchozích
                  Nj. Státní správa je složité téma a bez předchozích znalostí to asi nejde dost dobře vysvětlit. Na přednáškách reálně existujícího práva se tohle bere až ke konci.
                  🙂

                17. 3/ „Takže když to shrnu, zákazy a omezení mají smysl v
                  3/ „Takže když to shrnu, zákazy a omezení mají smysl v okamžiku, kdy existují vědecké důkazy o škodlivosti“ – to je stejné na volném trhu a ve státě.
                  „a zároveň pochyby o tom, že se věc vyřeší sama tržní cestou“ – to, že má někdo pochyby o funkci trhu neznamená vůbec nic. Je to subjektivní.

                  „V případě tohoto článku se jedná o používání jednorázových plastů. Například plastová lžička bude vždy levnější, než kovová. Pokud si ale uděláte čas a zajedete se podívat na skládku komunálního odpadu, možná i Vy změníte názor na používání jednorázových plastových obalů.“ – plastová lžička určitě nebude vždy levnější než kovová. Je to vidět, už z historie, kdy na začátku používání plastů byly plastové výrobky mnohem dražší než kovové a i dnes jsou některé plasty velmi drahé. Můj pocit z pohledu na skládku je irelevantní. Nemám jak určit z čeho má být odpad složený.

                18. Pocit mnoha lidí z okrádání státu je irelevantní.
                  Pocit mnoha lidí z okrádání státu je irelevantní. Nemají jak určit z čeho mají být složena pravidla soužití
                  😀

                19. Nikoli. Jejich pocit je zásadní. Bez pocitů bychom se jen
                  Nikoli. Jejich pocit je zásadní. Bez pocitů bychom se jen stěží mohli považovat za lidi.

                20. S dovolením, bych se přiklonil k panu Veselému. Dobře
                  S dovolením, bych se přiklonil k panu Veselému. Dobře znám například člověka (bílé pleti, středoškolsky vzdělaného technika), jehož nejoblíbenější cena je zadarmo a naprosto vše (včetně zdraví či životního prostředí) vidí pouze přes peníze. Vždy mu říkám (s nadsázkou, ale jeho vidění světa je tomu dost blízké), že pokud by mu někdo (třeba se záměrem znehodnocení cen nemovitostí v obci) nabídnul odměnu za každý litr vyjetého oleje denně vylitého do potoka, bude běhat od chalupy k chalupě a sbírat ten olej, aby co nejvíce „vydělal“. A tohle pane, je tržní hospodářství. Takže pokud tomuhle někdo nedá zákonný rámec a trochu vzdělaný lid (ne „spoluovčany“, zmanipulované komerčními médii), na nějakou přírodu a životní prostředí se bude z vysoka prdět. No a evropské instituce máme takové, jaké jsme si zvolili. Že mají zastupovat veřejný zájem občanů, a ne soukromého kapitálu je jasné. Jaké odškodnění bych asi tak já jako občan sám vymohl například proti VW za emisní podvod?

                21. Začnu odzadu – vymohl byste to, co v Americe, sice rudnoucím
                  Začnu odzadu – vymohl byste to, co v Americe, sice rudnoucím ale stále nejsvobodnějším trhu – vymohli místní majitelé VW. Srovnejte se socialismem v EU, kde máte prd. Tady je krásně vidět jak svobodný trh spolu se silnou justicí dokáže zařídit násobně více, než dementní byrokratická, prakticky nevymahatelná regulace. Díky provinění VW na svobodném trhu budou mít v Americe rychlonabíječky napříč celou zemí. nehledě na masivní individuální odškodnění a povinné odkupy VW sračkometů. I přes naprosto stejný podvod na evropském ovčanovi, tady naopak přispívá evropský ovčan podvodníkům z VW a dalších spalovacích automobilek na výstavbu jejich sítě rychlonabíječřek Ionity. A nevymohli individuálně vůbec nic, soudy se teprve rozbíhají a konec je v nedohlednu, o kladném nemluvě. Krásná fakta, že?

                  A k tomu Vašemu sousedovi – skončil by rychle, protože majitel sousedního pozemku či potoka by ho zažaloval a finančně zruinoval. V eurosojuzu nedokáže byrokrat zabránit sousedovi ani v pálení proslulé ostravské rakety (petka s pilinami a vyjetým motorovým olejem). Pak vznikají občanská sdružení typu Čisté nebe a musí mít jako jednu z aktivit udávání spoluobčanů fotkami dýmících komínů. To jsou důsledky socialismu v praxi, opaku svobodného trhu.

                22. By… by… by… Radovane, není tam těch BY nějak moc?
                  By… by… by… Radovane, není tam těch BY nějak moc? Bylo BY to krásné, podobně jako ideální demokracie, ideální komunismus, ideální…

                  Co takhle věřit „trhu“ hlasů? Lze je i koupit, jak vidíte u populistů – a to je legitimní nástroj liberialistického kapitalismu.
                  😉

                23. Není. První odstavec jsou fakta USA versus EU.
                  Druhý

                  Není. První odstavec jsou fakta USA versus EU.

                  Druhý odstavec popisuje typickou USA situaci, kdy jeden soused dělá zlost druhému. A jak to (ne)řešíme v EU.

                  Hlasy si populisté nekupují. Pouze ukazují jednoduššímu publiku jednoduchá řešení. Jenže věci mají být jednoduché. Je naše vina, že 90% věcí nerozumí 90% populace. O lžích a propagandě – třeba ve veřejnoprávní televizi, kterou jsem násilím donucen platit televizními a rozhlasovými poplatky a kterou denně konfrontuji s tím co vidím a zažívám – nemluvě. To pak je jednoduché, ty lidi dostat na svou stranu. Vidí co se děje na ulici a pak jim trouba z televize říká, co viděli a co si o tom mají myslet. Pokud se nestali právě obětí té situace.

              2. 1) ČSSR ničila ve velkém životní prostředí např. tím,
                1) ČSSR ničila ve velkém životní prostředí např. tím, že zřídila velké továrny produkující obrovské emise, které potom zničily lesy. ČSR(ČR) nařídila všem továrnám snížit emise a potom zavedla emisní povolenky. Z tohoto nijak nevyplývá, že by byla regulace potřebná. Vždyť sám vlastník lesa by např. mohl žádat po znečišťovateli náhradu. Emisní povolenky nejsou potřeba a hlavně jsou vždy méně efektivní než trh, už proto protože žádný úředník ani politik nemůže vědět jak moc a jakým způsobem je potřeba přírodu chránit.

        1. To je klidně možné. Neexistuje lepší nástroj ke
          To je klidně možné. Neexistuje lepší nástroj ke zjištění hodnoty statků než trh. Žádný úředník nemá nástroj ke zjištění co se vyplatí. Minimálně od dob Marxe se pokoušejí socialisté tohle popírat a zatím to vedlo jen k obrovskému a hlavně zbytečnému ničení přírody a miliónům mrtvých a stejně to lidé pořád hojně popírají. Asi je to dané kulturně.

      2. práve na tej kovovej lyžičke sa dá ukázať nezmyselnosť
        práve na tej kovovej lyžičke sa dá ukázať nezmyselnosť nariadení. jednorázové/“plastové“ sa používajú iba tam, kde ich byrokrati nariadili ako hygienickú normu. nie je to až tak dávno, aby si každý spomenul na papierové tácky s párkom, klobásou, uhorkou, horčicou, chlebom. a pivo, malinovka v papierovom pohári.
        bez jednorázových výrobkov sa nikde mimo kamenných pohostinstiev nenajete, riskujete nehorázne pokuty. nesmiete chytať do ruky jedlo, peniaze, …
        ps – bez voľného trhu skrachujeme, všetky zásahy „štátu“ ho krivia, pretože dotácie a odvody menia cenu. a takzvané vedné odbory o životnom prostredí vytvorili ľudia, ktorí sa nevedia inak realizovať (sú neschopní tvoriť).

Napsat komentář