TEST: elektrokolo Fantic XF1 Integra Enduro 160

Ivan Novotný, náš pravidelný čtenář, dlouholetý motocyklový závodník a nově nadšený elektrocyklista, se s námi podělil o svůj pohled na elektrokolo Fantic Integra Enduro 160.

Přední kolo má průměr 29″, zadní 27,5″
foto: archiv autora

autor: Ivan Novotný

Italská značka Fantic Motor je známá hlavně motocyklovým nadšencům jako tradiční výrobce sportovně zaměřených motocyklů. Padesátiletá historie zahrnuje široké spektrum, od lehkých cestovních endur a minimotocyklů až po ryzí závodní techniku určenou do těžkého terénu, tedy soutěžních a trialových motocyklů.

Na základě svých bohatých zkušeností se firma před pár lety rozhodla rozšířit portfolio a vstoupila do oblasti elektrokol. Protože jsem si před rokem jednu z jejích krásných hraček sám zakoupil – konkrétně typ Integra Enduro 160 modelový rok 2018, mohu seznámit cyklistickou veřejnost s praktickými poznatky a zkušenostmi s tímto výrobkem.

Celoodpružené elektrokolo Fantic XF1 Integra Enduro 160 se středovým pohonem Brose se řadí do cenově vyšší hladiny kolem 130 tis.Kč a tomu odpovídá i kvalita provedení rámu i výběr jednotlivých komponent. Stručný přehled potvrzuje vysokou úroveň a vyváženou skladbu bez zjevných slabin:

  • pohon BROSE DRIVE 250W, 90 Nm
  • akumulátor li-ion 630 Wh vložený v rámu, vyjímatelný
  • hliníkový rám vyrobený hydroformingem
  • přední vidlice Rock Shocx Yari, zdvih 160 mm
  • zadní pružení s jednotkou Rock Shocx Deluxe RL s vícekloubovým systémem, zdvih 160 mm
  • jedenáctirychlostní kazeta SRAM PG 11-42, přední jednotalíř 32 zubů
  • přehazovačka SRAM GX11
  • brzdy vpředu i vzadu čtyřpístkové SRAM GUIDE RE, pevné kotouče o průměru 200 mm
  • přední kolo 29 x 2,40, zadní 27,5 x 3,00
  • teleskopická sedlovka s ovládáním na řidítkách

Už na první pohled zaujme nestandardní provedení s předním kolem větším než kolo zadní po vzoru terénních motocyklů. Jde o výborný kompromis sjednocující tábory příznivců menších kol zvyšujících obratnost bicyklu a příznivců naopak větších kol zajišťujících plynulejší přejezdy terénních nerovností. Středový pohon je samozřejmě nejlepší volbou pro sportovně koncipovaný elektrobicykl a poskytuje vysokou účinnost za všech jízdních podmínek a vynikající trakci.

Jedenáctirychlostní přehazovačka SRAM GX11 včetne alternativní kazety 11-46

Jedenáctirychlostní přehazovačka SRAM GX11 včetne alternativní kazety 11-46
foto: archiv autora

Samotný pohon Brose je bezproblémový a příjemný na použití. Díky primárnímu převodu vestavěným ozubeným řemenem je také velice tichý. Standardní snímače síly do pedálů, rychlosti jízdy i kadence řídí jednotku tak plynule a samozřejmě, že uživatel s bicyklem okamžitě sroste.

Intenzita podpory je nastavitelná ve třech stupních, kdy motor přidává 40%, 150% nebo 320% síly, jakou do pedálů aktuálně šlape cyklista. Možná někomu přijdou tři stupně málo, roční praxe s Fanticem i dvouletá zkušenost s elektrokolem jiné značky s více stupni podpory mi však potvrdila, že v jednoduchosti je krása a menší počet stupňů nerozptyluje přemýšlením co přesně navolit.

Prostě při jízdě po rovině stačí bohatě první stupeň, samozřejmě pokud nechceme jet zcela bez podpory což je také možné a vzhledem ke hmotnosti kola a použitým balónovým pneu kupodivu ne až tolik namáhavé. Pokud přizpůsobíme vhodně převod, dokáže základní podpora vydatně pomáhat ještě i ve středním stoupání kolem 8-10%.

Hliníkový talíř 32 zubů nesnižuje světlou výšku

Hliníkový talíř 32 zubů nesnižuje světlou výšku
foto: archiv autora

Druhý stupeň podpory tak zapínáme spíše při potřebě jet do prudšího kopce rychleji. A třetí stupeň je na zdolávání skutečných krpálů v terénu, prudkých lesních cest, terénních zubů apod. Na třetí stupeň podpory kolo vyjede opravdu hodně a zdolá s přehledem i úseky, kam se rozumný cyklista s běžným kolem prakticky nikdy nevydá.

Není velkým problémem vyjet nahoru středně prudkou lyžařskou sjezdovku se stoupáním kolem 30-40% nebo třeba i schody. Případně jen tak pro radost ujet desítky metrů po zadním kole. Zkušenější cyklisté určitě zvládnou ještě mnohem víc.

Pokud přece jen narazíme na úsek, který nezdoláme v sedle, pomůže knoflík pro tlačení. Byť reaguje s mírným zpožděním, přijde určitě vhod. Po jeho stisku – tak jak je běžné i u jiných značek – se kolo samo pomalu rozjede a účinně vypomůže při tlačení.

Výborná je také volba převodu 1×11, tedy s jedním talířem vpředu namísto u elektrokol jinak běžnějšího dvojtalíře. Široký rozsah převodů je díky kazetě 11-42 zcela vyhovující prakticky pro všechny možné jízdní podmínky od hladkého asfaltu až po prudká stoupání v těžkém terénu.

A na rozdíl od kol s dvojtalířem není cyklista rozptylován přemýšlením jakou kombinaci talíře a zadního kolečka zrovna zvolit. Prostě řadí jen nahoru nebo dolů podle potřeby a o víc se nestará. Zejména v obtížnějším terénu to přijde velmi vhod.

Odpružení je provedeno kvalitními komponenty z produkce Rock Shocx. Snadnou úpravou tlaku vzduchu v přední vidlici stejně jako v zadní pružicí jednotce je možné ve velmi širokém rozsahu přizpůsobit předpětí pro různé hmotnosti jezdce. Stejně tak nastavení útlumu zvlášť pro kompresi i rebound dovoluje precizně naladit chování kola dle individuálních požadavků.

Při pohledu z boku vynikne ostrý úhel přední vidlice Rock Shocx Yari se zdvihem 160 mm

Při pohledu z boku vynikne ostrý úhel přední vidlice Rock Shocx Yari se zdvihem 160 mm
foto: archiv autora

Zadní tlumič má zamykání přímo na jednotce, přední vidlice se také dá zamknout nastavovacím kolečkem tlumení komprese. Ovládání z řidítek výrobce nemontuje, v praxi to ovšem nepředstavuje žádný problém. Elektrobicykl svým charakterem jízdy zamykání pružení stejně příliš nevyžaduje.

Vláčné odpružení s dlouhým zdvihem pak dovoluje ostřejší nasazení v těžkém cykloterénu s prudkými sjezdy, skoky apod. i naopak pohodovou a bezpečnou rekreační jízdu po jakémkoliv povrchu. Tady se projevuje ještě jedna podstatná výhoda elektrokol, a to že si snadněji poradí s jízdními odpory. Přímo tedy vybízejí k použití širších pneumatik, které navíc není potřeba hustit zdaleka tak tvrdě jako u bicyklů bez motoru.

Fantic u modelu Integra Enduro 160 této výhody plně využil a osadil stroj balóny o šířce 2,40 vpředu a dokonce 3,00 vzadu. Výsledkem je nádherně plavná jízda v terénu a snadné překonávání kořenů v lese, kamenitých úseků, šotoliny a štěrku apod. K tomu se připojuje i citelně vyšší bezpečnost a jistota jízdy, protože kola o poznání méně odskakují a mnohem lépe drží zvolenou stopu přes všechny nerovnosti. S lehce podhuštěnými pneu mívám občas pocit, že se kolo nad povrchem jen vznáší.

Lví podíl na jistotě vedení v terénu má bezpochyby i tuhý rám s proměnným průřezem vyrobený hydroformováním, zadní kolo s pevnou osou a hlavně perfektně zvolená geometrie rámu s přední vidlicí skloněnou pod dost ostrým úhlem. Větší úhel sklonu vidlice zajišťuje vyšší stabilitu, což se projeví hlavně v rychlosti a v prudších sjezdech. V praxi je to opravdu znát, jízda se charakterem blíží více terénnímu motocyklu než bicyklu, což osobně považuji za největší přednost Integry Enduro 160.

V neposlední řadě musím zmínit i teleskopickou sedlovku, která po stisku páčky na řidítkách umožňuje okamžitě změnit výšku sedla podle aktuální potřeby. Jedna se o neocenitelnou a velmi často využívanou pomoc nejen při jízdě v terénu, ale třeba i pro snadnější nastupování na kolo. Pohodlné nastavení výšky sedla je natolik návykové, že při přechodu na kolo bez tohoto komponentu jízda už skoro nebaví.

Teleskopická sedlovka je ovládaná páčkou na levé straně řidítek

Teleskopická sedlovka je ovládaná páčkou na levé straně řidítek
foto: archiv autora

Integra Enduro 160 ovšem není určeno jen do terénu. I když se samozřejmě primárně nejedná o žádnou silničku, dokáže se velmi plavně pohybovat i po rovných asfaltových úsecích. I tady je zřetelně poznat příznivý vliv širších pneu, vláčného pružení i celkové geometrie rámu. Při jízdě s kopce je stabilita velmi suverénní i při rychlostech výrazně překračujících 50 km/h a opět připomíná spíše motocykl než kolo.

Samostatnou kapitolou jsou brzdy. Čtyřpístky SRAM s 200 mm kotouči vpředu i vzadu jsou opravdu velmi účinné a přitom jemně dávkovatelné. Za všech podmínek stačí k rasantnímu účinku ovládání pouze jedním prstem (a platí to i pro naše křehké polovičky), což jednak snižuje únavu ruky a zároveň díky pevnějšímu úchopu řidítek zbývajícími třemi prsty a palcem mocně přispívá k bezpečnosti a jistotě jízdy v těžším terénu.

Čtyřpístková brzda SRAM a kotouč 200 mm

Čtyřpístková brzda SRAM a kotouč 200 mm
foto: archiv autora

Není žádný problém jedním prstem hodit kolo „na přední“. A třešnička na dortu – plně nastavitelné a hlavně stranově souměrné páčky na řidítkách umožňují jejich snadné vzájemné prohození bez odpojování hadic pro ty, co jsou z motocyklu zvyklí přední brzdu ovládat pravou rukou.

Protože jsem v posledním roce vlastnil a zkoušel ještě další elektrokola, na Fanticu mám najeto zatím pouze cca 3500 km. Tyto kilometry však naskočily převážně na lesních a turistických cestách a stezkách v těžším až velmi těžkém terénu, nebo na asfaltech v horských oblastech.

Za celou dobu nebyly s bicyklem prakticky žádné problémy, měnil se pouze spotřební materiál jako řetězy a brzdové desky. Pro jízdu v extrémních stoupáních alternativně využívám bez změny délky řetězu i kazetu se zvětšeným rozsahem 11-46, nicméně i standartně dodávaná 11-42 vyhoví pro hodně prudké kopce.

Co se týká dojezdu, jde samozřejmě o individuální parametr závislý na více okolnostech. Od výškového profilu trasy, hmotnosti jezdce, zvolené podpory a rychlosti jízdy až po nahuštění pneu nebo třeba vlhkost terénu. Kapacita akumulátoru 630 Wh určitě patří v současnosti k těm lepším.

Akumulátor s kapacitou 630 Wh je z poloviny schovaný v rámu. Vyjmout lze po vyšroubování jednoho imbusového šroubu. V dutině rámu nad akumulátorem zbývá místo využitelné třeba pro náhraní duši.

Akumulátor s kapacitou 630 Wh je z poloviny schovaný v rámu. Vyjmout lze po vyšroubování jednoho imbusového šroubu. V dutině rámu nad akumulátorem zbývá místo využitelné třeba pro náhraní duši.
foto: archiv autora

Z praxe mohu potvrdit, že přes svou poměrně vysokou hmotnost včetně výbavy kolem 90 kg zdolám na kratším úseku v terénu na jedno nabití převýšení i přes 2000 m. Při jízdě po turistických stezkách v horské oblasti s množstvím stoupání a klesání a kumulovaným převýšením kolem 700 m není problém ujet cca 80 km, a na asfaltu v rovinatější krajině dojezd s rezervou přesáhne 100 km.

Lehčím cyklistům baterie vydrží ještě citelně víc. V každém případě ale jedno nabití akumulátoru stačí na několik hodin příjemné zábavy, takže při potřebě méně náročné kratší vyjížďky třeba kolem 50 km není vůbec nutné baterii nabíjet naplno, což bezpochyby příznivě ovlivní životnost li-ion článků.

K nabíjení baterie slouží dodávaný síťový zdroj na 230V. Zcela vybitou baterii nabije v čase přesahujícím 3 hodiny, nabíjení však probíhá šetrným způsobem, když zhruba 80 % se nabíjí asi 3 hodiny s příkonem cca 160 W a v dalších fázích nabíjení se příkon kvůli ochraně článků postupně snižuje až na hodnoty kolem 10 W. Plné nabití se tím pochopitelně prodlužuje. Nabíjecí kabel je vybaven praktickým magnetickým konektorem, takže nehrozí jeho poškození při neúmyslném vytrhnutí. Baterie je také snadno vyjímatelná po vyšroubování jednoho imbusového šroubu, a dá se tak nabíjet i skladovat samostatně. Nad baterií je uvnitř rámu malý prostor pro uložení třeba náhradní duše.

Displej je oproti městským elektrokolům trochu víc spartánský, nicméně základní údaje obsahuje. Kromě stupně podpory zobrazí i stav aku (jen graficky ale dostatečně přesně), celkové i denní kilometry, dále zbývající dojezd, aktuální, průměrnou i max. dosaženou rychlost a dokonce umí zobrazit i aktuální výkon samotného cyklisty ve wattech, který elektronika docela seriózně počítá z intenzity šlapání.

Ovládání je snadné, jeden knoflík slouží k zapnutí a vypnutí, další dva k přepínání podpory a uprostřed je malý joystick pro přepínání zobrazení a resetování údajů. Ovladač obsahuje ještě spínač světel, který by byl normálně zbytečný, protože kolo světla standardně nemá.

S úspěchem se tedy volný knoflík využije pro spínání čipu, který jsem si také nechal namontovat pro občasné použití. S čipem se vypíná legislativou předepsané rychlostní omezení 25 km/h a kolo pak umí uhánět opravdu velmi svižně.

Přestože zpřevodování není nastavené pro vysoké rychlosti na asfaltu, intenzívní šlapání dotlačí kolo na rovině i přes 50 km/h. Je však třeba mít na zřeteli, že na veřejných komunikacích není takový provoz legální a také že kapacita aku pak ubývá podstatně rychleji.

Vhod přijde i microUSB konektor na displeji. S příslušným kabelem – např. OTG – je využitelný pro trvalé napájení mobilního telefonu, který si s nahranou mapou upevníme jako navigační pomůcku někam na řidítka. Zejména na turistických stezkách v neznámé krajině to přijde zatraceně vhod.

Přes konektor micro USB na displeji lze snadno nabíjet mobilní telefon

Přes konektor micro USB na displeji lze snadno nabíjet mobilní telefon
foto: archiv autora

Důležitá může být také informace, že jízdu na Fanticu Integra Enduro 160 si bez problémů vychutnají i naše drahé polovičky. Nemusí se obávat hmotnosti kola, ta je prakticky poznat jen při nakládání na auto, ale za jízdy už nijak zvlášť nepřekáží.

I když se dámy asi nebudou pouštět do nejtvrdších terénních úseků, široké spektrum použití kola jim dovolí doprovázet nás na většině výprav mimo města, přírody i do hor. Jen bych v takovém případě doporučil mužské části zvolit také tuto techniku, jinak se jim snadno může stát, že budou v prvním větším kopci těžce zostuzeni.

V téhle souvislosti bych zmínil svůj nesouhlas s častými názory, že elektrocyklistika je pro chlapy snad něco potupného. Jednak nic nebrání, aby se cyklista na elektrokole zpotil a zadýchal stejně jako na kole bez motoru. Kdo chce, zadýchá se také dosytosti, ale urazí přitom delší vzdálenost a může si navíc trasu plánovat přes vyšší kopce.

V pojetí Fantic Integra Enduro 160 však vydatná pomoc tichého elektromotoru a zejména skvělé jízdní vlastnosti otevírají zcela nové obzory, neboť umožní elegantně projet těžké úseky a dostat se do míst, kam by se zapřísáhlý odpůrce elektra asi vůbec nevydával, protože by většinou jen tlačil. Horské elektrokolo považuji za novou kategorii rekreační cyklistiky, vhodnou pro každý věk i tělesnou kondici.

Řeči typu „na elektro mám ještě čas“, nebo „je to pro staré páprdy“ proto beru s velkou rezervou. Nechci se nikoho dotknout, ale takoví většinou ani neví, o čem vlastně mluví. Vždyť třeba motocykly jezdí úplně samy a taky jízdu na nich nikdo neznevažuje jako něco podřadného. Takže si raději co nejvíc užijme nových možností sportu a zábavy !

Co říct na závěr? Vlastní porovnání s více stroji jiných značek mi potvrdilo obecně známý fakt, že použité kvalitní komponenty fungují daleko lépe než ošizené levnější verze kol. Pokud si člověk chce elektrocyklistiku skutečně užít, nezbývá než sáhnout hlouběji do peněženky.

Odměnou jsou ovšem daleko lepší schopnosti kola a úplně jiná úroveň zážitků. Za sebe můžu upřímně říct, že vynaložené sumy ani trochu nelituji. A to mě Fantic Integra Enduro 160 přišel dvojnásob draho, protože po tak příznivé jednoleté zkušenosti jsem nedávno pořídil stejné kolo i manželce, k její plné spokojenosti.

vlastní

29 Comments on “TEST: elektrokolo Fantic XF1 Integra Enduro 160”

          1. Třeba v zimně sundávám baterku a nosím do temperované
            Třeba v zimně sundávám baterku a nosím do temperované místnosti
            Nabíjet ( delší dojezd )

            Když v místnosti kde e-bike parkuji není zásuvka. Baterku vemu sebou a nabiji třeba v pokoji na Hotelu

            Když e-bike servisuji nebo převážím baterii demontuji
            (Jeden známý převážel e-bike Bosch na střešním nosiči Cestou velmi silně pršelo a baterie se nenávratně poškodila )

            E-bike bez akumulátoru je méně zajimavý pro případného zloděje

            Baterku vytahuji a přes zimu skladuji v temperované místnosti .

            To samé jsem velmi ocenil u E-scootra kterého parkuji v nevýtapěné garáži

            1. Pořád nechápu co tím chceš říct. Baterka se dá
              Pořád nechápu co tím chceš říct. Baterka se dá jednoduše vytáhnout i u toho fantica, píše se to v testu. Tak si ji taky odneseš kam chceš. A stejné to bude u většiny jiných elektrokol, nebo aspoň těch lepších. Nevím na co furt narážíš, copa si myslíš že vytahovací baterku má jen tvoje kolo ?

  1. Pěkná, vyčerpávající recenze. I kolo je fajn. Za ty
    Pěkná, vyčerpávající recenze. I kolo je fajn. Za ty peníze tam moc slabých míst být nemůže. Mám ale na určení elektrokola trochu jiný názor. Jako dlouholetý cyklista a fanoušek elektromobility jsem si elektrokolo s velkým nadšením pořídil. Což o to, jezdilo to skvěle, až moc! Bohužel se ale úplně vytratila sportovní stránka věci. Prostě motorka, no. Po měsíci jsem přesedlal zpátky na svůj trailbajk. Durch zpocenej vyjet na pořádnej kopec, to je prostě pro mne cyklistika. I dolů si toho pak člověk váží.
    Elektrokolo ale našlo u nás doma prakticky okamžitě nové uplatnění. Jezdí na něm manželka, která toho dřív najezdila nula nula nic a já u toho musím pořádně makat. Většinou na mě čeká se znuděným výrazem na kopci:)

    1. No ono elektrokolo bylo původně myšleno jako kolo na
      No ono elektrokolo bylo původně myšleno jako kolo na běžnou dopravu, ne pro sport. Ale pak s to nějak vymklo a podle prodejců jsou dnes elektrické horáky nejprodávanějšími elektrokoly. I za ty šílené ceny.

      Mám městskou elektro skládačku kvůli toho, abych se mohl hýbat a naopak nezpotil, protože na něm jezdím do práce a zpět a v práci v saku nebo obleku. Podepisuji tu kvalitu, ta je fakt nutná. Taky to moje kolo stojí nové přes 30 tisíc, já koupil u výrobce předváděčku veletržní a před koncem sezony loňský výběhový model za polovic. Ostatně právě je na to ideální doba. Třeba https://ekolo.cz/bazar-elektrokol nebo https://ekolo.cz/vyprodej-akce-elektrokola

  2. Krásné kolo,
    bohužel takováto kola jsou mnohdy synonymem

    Krásné kolo,
    bohužel takováto kola jsou mnohdy synonymem odvrácené tváře elektromobility, když se na nich parta nadřených nadšenců řítí chránenými územími našich hor, naprosto nerespektují ostatní tvory v okolí a ještě si pochvalují, že to jede skoro jako motorka a na tej by tam přece nesměli…obávám se, že nápravné opatření bude zákaz elektrokol v celé oblasti, což je škoda, protože řadě lidí jiná elektrokola umožňují prodloužit nebo znovu obnovit jejich cykloturistickou kariéru

    1. To co tady pises neni problem elektrokola nybrz lidi jato
      To co tady pises neni problem elektrokola nybrz lidi jato takovych. Stejne tak I normalni kolo nesmi do chranenych uzemi, jenom po znacene cyklostezce…
      Chci tim rict ze tady nevidim duvod pro omezovani elektrokol, ale spis obecne o nejake realne kontrole v lesich…

      1. Ten problém je, ale v agresi jízdy. Jasně jen na stezce,
        Ten problém je, ale v agresi jízdy. Jasně jen na stezce, ale normální kolo tam jede v nístech 10 – 15 km/h a kolem něj jede magor s tímhle po odblokování 30 – 35 km/h, že s tím prasí mezi stromy, kam s normálním kolem se takřka vjet nedá (není lidská fyzička, to pomíjím). Navíc povážlivě rostou počty dopravních nehod elektrokol (jistě víc se rozšířují) a zároveň násobně stoupají pojistná plnění – už se ozývají i hlasy, že elektrokola by měla mít povinné ručení.
        Důvod pro omezení není v logice věci, je v nařízení, protože pár pitomců… a odnesou to všichni.

        1. Ty hlasy je třeba umlčet. Další daň mne opravdu
          Ty hlasy je třeba umlčet. Další daň mne opravdu nenaplňuje nadšením. Havárií kdy se při nehodě cyklista zabije a udělá škody za mega tak že se pak není na kom hojit, zase tak moc není. Takže to nechat na cyklistovi jestli se pojistí, nebo bude do konce života dřít na svou vlastní blbost.

      2. Problém je, že je jednodušší to zakázat než kontrolovat
        Problém je, že je jednodušší to zakázat než kontrolovat – viz Segwaye a teď přibudou i koloběžky.

        Problém je zakořeněn příliš hluboce, mohl bych tu popisovat činnost PČR ale to bychom zabíhali od tématu. Faktem prostě je, že tady v ČR (a nedělám si iluze že jinde je to jiné) se prostě vymyslí lejstro.

      3. Lesy stejně nejvíc ohrožuje příroda samotná – vichřice,
        Lesy stejně nejvíc ohrožuje příroda samotná – vichřice, kůrovec apod. a hned v těsném závěsu jsou i samotní lesáci. Následky jejich činnosti taky často připomínají atomovou bombu. Vše ostatní je zanedbatelné

        A ještě jeden rozdíl – turista i cykloturista když potká nějaké lesní zvíře tak se zastaví a tiše s respektem pozoruje. Existují ale úplně jiné skupiny lidí, a ty na lesní zvěř pořádají hony, s radostí ji střílí a pak se ještě svými úlovky chlubí. Tomu říkám síla !!

    2. čo je odvrátená tvár skupiny ľudí ktorí nezvládajú
      čo je odvrátená tvár skupiny ľudí ktorí nezvládajú svoje konanie? mňa iritovali organizovaní turisti, keď pravidelne ČAPTALI po stope, ktorú sme niekoľkí vyšľapávali v hustom niekoľkodňovom snežení. idiot je idiot, jedno či sedí v spaľováku, či blokuje nabíjačku.

Napsat komentář