Francie urychluje výstavbu větrných elektráren

Francie, jejíž jaderné elektrárny vyrábějí skoro tři čtvrtiny veškeré elektřiny, chce diverzifikovat svůj energetický mix. Posílit by měla hlavně větrná energetika, a to jak na pevnině, tak na moři.

V roce 2017 se Francie mohla pochlubit asi 11 GW větrných elektráren. Větrníky jsou po jaderných, vodních a plynových elektrárnách 4. nejvýkonnějším zdrojem ve Francii.
foto: Siemens

Do roku 2030 by Francie mohla instalovanou kapacitou předstihnout Velkou Británii i Španělsko a stát se evropskou větrnou dvojkou po Německu. Ambiciózní cíle zatím brzdí protesty některých obcí a odpůrců větrné energetiky.

Od schválení projektu do připojení větrníků k rozvodné síti tak uplyne ve Francii sedm až deset let. V Německu to v průměru jsou zhruba tři roky. Vláda v Paříži proto letos schválila plán, jehož cílem je výstavbu větrných parků urychlit, aby se jejich souhrnný instalovaný výkon do roku 2023 alespoň zdvojnásobil.

Lhůta realizace projektů se má podstatně zkrátit tím, že se zjednoduší složitá schvalovací procedura, stát zjednoduší předpisy, jimiž se řídí větrná energetika, včetně vydávání stavebních povolení a vláda dotacemi podpoří také firemní výzkum a vývoj související s větrnou energetikou.

Celkový instalovaný výkon elektráren využívajících obnovitelné zdroje ve Francii loni proti roku 2016 stoupl o 2763 MW na skoro 49 GW, z toho na větrníky připadalo skoro 1800 MW, uvádí provozovatel elektrorozvodných sítí RTE v předběžné zprávě.

Nový typ větrné turbíny Siemens Direct Drive

Pohled do nitra nového typu pozemní větrné turbíny Siemens SWT-3.6-130 (3,6 MW) s technologií Direct Drive. (klikněte pro zvětšení)
foto: Siemens

Souhrnný instalovaný výkon větrných parků ve Francii tak dosáhl 13 600 MW a jejich turbíny do sítě dodaly 24 mld. kWh elektřiny, proti roku 2016 skoro o 15 % více. Ze všech OZ se loni ve Francii vyrobilo 89 mld. kWh elektřiny, což umožnilo pokrýt 18,5 % její celostátní spotřeby.

Skoro všechny větrníky, které jsou ve Francii v provozu, postavily zahraniční firmy. Nejvíce dánská Vestas Wind Systems následovaná německými společnostmi Enercon, Senvion a Nordex. Přispěla i španělská Gamesa, kterou vlastní německý Siemens.

Současný rozvoj francouzské větrné energetiky je do jisté míry důsledkem rozhodnutí tamního parlamentu z roku 2015, že podíl jaderné energetiky na produkci elektřiny se v zemi do roku 2025 musí snížit na polovinu.

Nový prezident Emmanuel Macron sice krátce po svém zvolení loni v květnu potvrdil, že tento cíl trvá, ale už v listopadu jeho ministr životního prostředí Nicolas Hulot přiznal, že snížit během osmi let podíl jádra ze skoro 75 % na polovinu není reálné.

Francouzská vláda tak v obavách, že rychlé odpojování jaderných kapacit ze sítě by mohlo vést k vážným poruchám v zásobování elektřinou, nyní posouvá deklarovaný cíl „předběžně“ na období 2030 – 2033.

tisková zpráva

7 Comments on “Francie urychluje výstavbu větrných elektráren”

  1. Veškeré země ale budou zejména potřebovat zejména
    Veškeré země ale budou zejména potřebovat zejména posílit akumulaci, Francie má tu výhodu že pokud bude přidávat OZE a postaví velké akumulační kapacity, tak dosáhne asi velmi rychle elektroenergetiku s marginálním podílem fosilních zdrojů a pokud bude chtít pokračovat třeba bezjadernou cestou tak by přechod mohl být jednodušší s nižšími emisemi. Také mají výhodu v přístupu k vysokým horám a tedy by se tam, dalo postavit dost PVE. Ostatně jsem tu včera o PVE psal. Zábory plochy nemusí být moc velké, pro něco s podobnými parametry jako dlouhé stráně jenom 2x28ha To není nějak moc.

    1. Vím Carlosi, že jste v tomto ohledu odborník, nicméně
      Vím Carlosi, že jste v tomto ohledu odborník, nicméně nekladl bych důraz na centralizované zdroje. Znamenají totiž kromě toho záboru také zasíťování a distribuční kapacity. To je drahé, musí se to udržovat a je to náchylné na poruchy.
      Právě naopak bych dával důraz na „postarej se o svůj zadek“. Jak pro občany, tak pro firmy. Baterie v každém domě klidně bez elektrárny (jakékoliv) mi zajistí akumulaci v místě spotřeby a motivace pro její pořízení může být velmi jednoduchá. I občané a firmy budou moci nakupovat za nízké nebo záporné ceny přebytečnou elektřinu z OZE a pěchovat do svých baterií a bojlerů. Bojler je sice rozměrná věc, ale většinou se vejde. U baterie se pak bavíme o skříňce na zeď nebo věci velikosti/ pračky/ledničky. Využije se stávající sítě a lidé i firmy budou mít bezpečnější zásoby přímo ve svém objektu. Internet je všude, takže povel akumuluj, je to za hubičku, je jednoduchá věc.

      1. Problém je trochu v tom že tolik baterií se jenom tak
        Problém je trochu v tom že tolik baterií se jenom tak udělat nedá, ty mohou řešit hodinu, dvě u firmy, u domu třeba den dva, záleží na odběru a kapacitě, ale když si vezmeme o jek velkých objemech proudu se bavíme a jak velké kapacity budou třeba, tak se to, bohužel bateriemi řešit nedá, bylo by to neúnosně drahé, nehledě na produkční kapacity, které jsou pro všechny ty účely malé.

        2x28ha a 500m spádu, tedy jedny Dlouhé Stráně, jsou spíš teoretickou měrnou jednotkou pro představu, kapacita je u nich asi 3.2GWh, Samozřejmě se to dá dělat i menší, pro 1 Dalešické soustrojí a cca 90m je to 120MW a 5 hodin (při hloubce rezervoárů 10m), tedy 600MWh, pokud počítám dobře. toto už tak moc centralizované není.

        Jde ale i to to že, asi to tak bude nastálo, velkou část OZEnergie produkují poměrně centralizované parky a nejspíš tomu tak i bude a pokud ne parky tak oblasti, a ty se pak napojují na nějakou centralizovanou rozvodnu, v takové situaci bude lepší centralizovaná akumulace, nejsem si teď jistý, ale v závislosti na poměru objemu, spádu a výkonu by to mohlo být na kWh mnohem levnější než baterie. Tedy to se dá hádat z Lazardovic Levelized Cost of Storage 2.0 kde ještě PVE uvádějí. Cena za MWh je tam od 150 do 200 USD, baterie silně nad tím.

        Samozřejmě bych byl všemi dvaceti (když připočteme nohy 🙂 pro mnohem vyšší decentralizaci, ale je otázka nakolik je to efektivní, na kolik se dá každý dům vybavit baterií, na kolik mohou mít KGJ, na kolik je výhodnější KGJ na ZP vs. ORC na Biomasu ve firmě a podobně, je toho víc, vstupuje nám tu do toho elektrifikovaná železnice a podobně. Obávám se že bez do značné míry centralizované výroby se neobejdeme, je ale otázka jestli je stav kdy budeme mít v republice třeba 20x Dlouhé Stráně, tak jestli je to ještě centralizované nebo už díky tomu počtu decentralizované. Nesmíme také zapomínat na možnosti, jako jsem uváděl pod článkem o Legu, když na to přišla řeč, propojení existujících nádrží tak aby vznikly PVE s dlouhým cyklem, ale tam je krom Lipna, kde by bylo kolísání velmi pozvolné, hodně otázek, například jak velké je přijatelné pro uživatele, jak velké kolísání se třeba dělává dnes při odpouštění, jaké jsou manipulační řády a podobně. Tam se pak dá jít od třeba 10h do několika dní.

        Myslím že pokud to chceme vzít s OZE vážně tak se bez tady těchto zdrojů neobejdeme.

        1. Já mám dojem, že PVO jsou neúměrně drahé taky. Francie
          Já mám dojem, že PVO jsou neúměrně drahé taky. Francie na tom bude asi nejlíp tak, když se ji podaří doplnit stávající infrastrukturu jaderných elektráren větrem, sluncem a kogenerací a vodní a paroplynové elektrárny si nechá jako špičkové.

      2. V ES je základním kamenem soudobost. Individuální
        V ES je základním kamenem soudobost. Individuální výroba a akumulace el. energii je v zásadě neefektivní a vyžaduje řádově vyšší akumulační kapacity než centrální akumulace. To se samozřejmě promítne do ceny. Řešení tzv. nestabilních zdrojů je v robustnosti sítě – tedy nová vedení a centrální akumulace.

Napsat komentář