PŘÍBĚH: 400 km elektromobilem Nissan e-NV200 v zimě až na Portáš!

Tohle byla opravdu výzva! Obzvlášť, když jsme měli dovézt „Zlato Vysočiny“ – sudové pivo z pivovaru Kamenice nad Lipou i s panem výčepním Janem! Čekala nás 400 km cesta do zasněžených hor, přímo na hřeben Javorníků.

Horský hotel Portáš, který se nachází na hřebeni Javorníků, je mimo jiné vybaven solární elektrárnou.
foto: archiv autora

autoři: Milan Řehoř, Michal Novák, Jan Kružík

Využili jsme všech našich dosavadních zkušeností a spolu se studentem 3. ročníku průmyslovky ve Žďáru nad Sázavou, Michalem Novákem, jsme to dokázali! Tento článek vznikl jako poděkování značce Nissan Europe za podporu při spolupráci na propagaci elektromobility.

Cestu jsme podnikli v pátek 2. prosince 2017 předprodukční pětimístnou verzí „dodávky“ s palubní nabíječkou 3,3 kW (bez vyhřívaných sedadel a volantu, které jsou standardem těchto vozidel).

První naše cesta vedla ze Žďáru do Kamenice nad Lipou pro výše uvedený náklad (120 litrů sudového piva a dvě přepravky lahvového, výčepní zařízení, firemní sklo a propagační materiály). Vzhledem k tomu, že auto má dojezd kolem 120 km (hodně ovlivněno teplotou baterie, stylem jízdy, topením, …), vedla naše cesta na rychlonabíjecí stanici Vystrkov u Humpolce (90. km dálnice D1).

Logická cesta by byla do Jihlavy na rychlonabíječku, která je zatím zdarma, ale mnohem důležitějšími podmínkami bylo co nejvíce zahřát baterii, aby auto nabíjelo rychleji a abychom měli v pivovaru co nejvíce nabito a mohli jsme ihned vyjet zpět k síti rychlonabíječek, po které jsme pak cestovali až do cíle.

V pivovaru jsme sice měli zajištěnou zásuvku pětikolík 32A, ale co je to platné, když palubní nabíječka je pouze 3,3 kW a neumí využít vyššího výkonu, než nabídne „obyčejná“ zásuvka 230V/16A! Samozřejmě, že první úkon po příjezdu do pivovaru bylo napojení auta na zásuvku, abychom alespoň trochu využili čas nakládky.

Cesta z Kamenice n/L vedla zpět na Vystrkov, protože jsme nechtěli ztrácet čas pomalejší jízdou, abychom se dostali rovnou do Jihlavy a tak Pelhřimov je pro nás místo, kde se během jízdy rozhodujeme, jestli „to dáme“ rovnou do Jihlavy nebo si „odskočíme“ trochu „cucnout“ na Vystrkov a pak pořádně dobijeme v Jihlavě.

Další rychlonabíječka na trase byla v Ostrovačicích na 178. km dálnice D1 (Veveří 210), kde jsou dva stojany ČEZu. Cestu z Jihlavy do Ostrovačic si vychutnal třetí muž posádky – pivovarský výčepní Jan, který si řízení dodávky velmi pochvaloval.

V Ostrovačicích elektromobil již poměrně rychle nabíjel do vyšších hodnot procent baterie, a když se na jedno procento nabití čekalo asi tak 45 vteřin, odpojili jsme se a „přeskočili“ na další stojan ČEZu do Brna k Nissanu na Hviezdoslavově ulici, abychom byli co nejblíže k poslední rychlonabíječce na trase ČEZ ve Zlíně u Synot Auto BMW na Třídě Tomáše Bati.

Dobíjení elektromobilu Nissan e-NV200 u rychlonabíjecí stanice ČEZ

Dobíjení elektromobilu Nissan e-NV200 u rychlonabíjecí stanice ČEZ
foto: archiv autora

Bylo nám jasné, že ve Zlíně máme poslední možnost nabití a pak to musíme dát až na hřeben Javorníků (62 km, nadmořská výška startu 209 metrů a cíle 818 metrů – celkové převýšení 609 výškových metrů). Ještě 6 km před cílem je nadmořská výška 450 metrů a úplně na posledních 3,5 km je nutno překonat plných 300 metrů převýšení!

Napětí v kabině rostlo, protože teď se měly zúročit veškeré naše zkušenosti s autem, se kterým jsme najezdili již mnoho tisíc kilometrů. Z domova jsme měli dále nastudováno (mapy.cz), že výhodnější cesta ze Zlína do Vsetína nebude přes Liptál, jak nabízí mapa, ale o 1 km kratší trasa přes Valašskou Polanku.

Know-how tohoto rozhodnutí bylo v tom, že na cestě přes Polanku překonáváme nejen o 20 metrů nižší horu, ale hlavně to, že převýšení má někde u Pozděchova menší strmost ve stoupání než přes Liptál, což znamená ve stoupání nižší proud, který budeme muset čerpat z baterie.

Rekuperací (brzděním) sice část energie vrátíme do baterie, ale nikdy se nepodaří vrátit vše, co jsme spotřebovali, a každé procento nabití baterie se může na konci cesty hodit. S těmito nastudovanými daty jsme vyrazili ze Zlína s baterií nabitou na 95%, čehož jsme poměrně snadno dosáhli díky velmi dobře zahřáté baterii z předešlé jízdy.

Honza Křižka, který vlastně celou tuto akci domluvil, nás očekával v sedle na parkovišti u Horského hotelu Kohútka (hotel Portáš je vzdálen 800 metrů) a odhadoval, že bychom měli na poslední 3 kilometry jízdy spotřebovat 15 až 20 procent baterie („krpál“ s převýšením cca 300 m).

Celou cestu ze Zlína jsme tedy jeli velice úsporně s topením nastaveným na minimální teploty pro temperování kabiny. Cesta se zatím vyvíjela podle představ a za Vizovicemi pomalu přibývalo sněhu.

Při míjení Vsetína jsme si povzdychli, jak by bylo dobré, kdybychom měli možnost někde trochu nabít, abychom jeli „na jistotu“. Také jsme byli připraveni podle situace v samém závěru cesty nasadit sněhové řetězy, pokud bude třeba. Nic jsme neponechávali náhodě a všechno tohle svědčí to o promyšlené jízdě.

A je tady poslední odbočka doprava a poslední asi 2 kilometry s převýšením 230 metrů! Zastavujeme na vyhýbacím místě s 25% v baterii. Vše nasvědčuje tomu, že „to dáme“ a kontrolujeme vozovku. Ta je hodně pokryta ledem a sněhem. Nechceme zkoušet, jestli to vyjedeme bez řetězů s pivní zátěží a tak sázíme na jistotu a nasazujeme sněhové řetězy.

Velmi pomalý rozjezd a pak už jen udržovat přiměřenou rychlost, během které kontrolujeme stav nabití baterie. Ještě pod Kohútkou – sjezdovkou se zdálo, že máme v baterii dost energie, ale poslední stovky metrů procenta velmi rychle ubývala! A jsou tu na displeji poslední procenta, která ještě auto ukazuje – naposledy vidíte číslo 6 a pak už nevíte, co se děje!

Máme poslední stovky metrů před cílem, na disleji už jen čárky – „to dáme“, skoro křičíme a jedeme v měkkém sněhu! „Želva!“, doslova zařvu, když se na displeji rozsvítí tato kontrolka, která upozorňuje na opravdu poslední elektrony v baterii.

„Chlapi, nevím, co bude, ještě nikdy jsem nejel na želvu!“ V měkkém sněhu nelze povolit akcelerátor a čekal jsem, že auto zastaví! Náhle v kuželu světla vidime Honzu Křižku, jak nás navádí k nabíjecímu místu na parkovišti a staženými okénky na něj křičíme: „Máme želvu“! Nevěřil jsem, že třeba pár metrů před cílem auto nezastaví.

Konečně! Jsme na místě vedle Nissanu Leaf, se kterým přijel Honza a připojujeme se na zásuvku. Velká úleva, že nemusíme řešit dotažení vozu! Do rána času dost na plné nabití a po půlnoci se vítáme na hřebeni Javorníků s pocitem, že jsme to dali s příměstským elektromobilem, jak se všude tento vůz prezentuje!

Samozřejmě nás vítá i majitel Horského hotelu Portáš a nakládáme pivo a výbavu do jeho teréňáku, abychom se přesunuli do 800 metrů vzdálené chalupy, kde prý v restauraci čekají na „Zlato Vysočiny“ – Kamenické pivo žízniví zákazníci. Skutečně ihned po příjezdu se narážel sud Kamenické dvanáctky a společně jsme oslavovali úspěšný příjezd.

Elektromobil NIssan en-NV200 a BMW i3 u hotelu Portáš

Elektromobil NIssan en-NV200 a BMW i3 u hotelu Portáš
foto: archiv autora

Druhý den jsme se probudili kolem desáté do nádherného slunečného dne, jaký se dá na zasněžených horách zažít a při procházce k našim elektromobilům jsme nafotili skoro až kýčovité zimní obrázky jako na koupených pohlednicích. Ano, tak nádherný byl den a máme tak obrázky pro posílání přání k Vánocům a PF 2018.

Majitel Hotelu Portáš Dan si vyzkoušel elektromobil BMW i3, který přijel od dealera BMW Synot Auto ve Zlíně. S Danem a Honzou jsme se dohodli, že zkusíme elektromobily dostat až k hotelu Portáš.

Znamená to překonat strmé stoupání z parkoviště ze sedla u hotelu Kohútka po zasněžené cestě kolem sjezdovky po hřebeni, který tvoří státní hranici se Slovenskem. Vzhledem k tomu, že naše elektrická dodávka Nissan e-NV200 měla ze včerejška nasazeny na předních záběrných kolech sněhové řetězy, dlouho jsme neváhali a rozjeli jsme se po měkkém sněhu do kopce.

Příjezdová cesta k horské chatě Portáš

Příjezdová cesta k horské chatě Portáš
foto: archiv autora

Řetězy evidentně zabíraly, ale jízda se zpomalovala, tachometr se pohyboval kolem 20 km/h. Těsně před vrcholem prvního stoupání jsme zkusili vypnout „prokluz“ a zdálo se, že to bylo lepší. To už máme za sebou to nejhorší a je jasné, že „naše“ eNVéčko dostaneme až k hotelu Portáš a nafotíme tam propagační fota v tak krásném počasí, které právě panovalo.

Zimní řetězy na elektromobilu Nissan e-NV200

Zimní řetězy na elektromobilu Nissan e-NV200
foto: archiv autora

Honzovi Křižkovi se s Nissanem Leaf nedařilo bez sněhových řetězů vyjet první stoupání a tak „Lísteček“ (český překlad „Leaf“) zůstal na parkovišti u Kohútky. Asi po hodině se objevil Dan s BMW i3 na Portáši, takže zadní náhon bavoráka stačil i bez sněhových řetězů na příkré stoupání ve sněhu, které Leaf s předním náhonem nezdolal.

Elektromobily Nissan Leaf, BMW i3 a Nissan e-NV200 na horách

Elektromobily Nissan Leaf, BMW i3 a Nissan e-NV200 na horách
foto: archiv autora

Byla sobota skoro půlnoc a z hotelu Portáš jsme šli procházkou naproti dalšímu elektromobilu, který se přes půl republiky přibližoval ke stejnému cíli, jako jsme předešlý den měli my. Tentokrát to byla Tesla Model S Pavla Kuchaře, která jela na nových zimních pneumatikách.

Po přivítání na parkovišti u Kohútky jsme nasedli do Tesly a Pavel nás s naprostým klidem vyvezl až k Portáši. Bylo jasné, že pohon na všechna čtyři kola s kvalitními zimními pneumatikami odvedl svoji práci na jedničku.

Elektromobily Tesla Model S, BMW i3 a Nissan e-NV200

Elektromobily Tesla Model S, BMW i3 a Nissan e-NV200
foto: archiv autora

V neděli jsme se vraceli domů do Žďáru nad Sázavou a cesta nazpět byla pro nás opět elektromobilní „výukou“, ze které na konci tohoto článku napíšeme závěr. Baterie je dost vychladlá (3 čárky pod polovinou stupnice, což je hodně, minimální dobrá teplota pro nabíjení je polovina stupnice).

Klesáme z Javorníků ke Zlínu – k naší první rychlonabíječce a snažíme se co nejvíce zahřát baterii. Cestu volíme přes Liptál a v kopcích se snažíme plným sešlápnutím akcelerátoru zahřát baterii maximálními proudy. Z kopců volíme vyšší rychlost, abychom maximální dostupnou rekuperací před zatáčkami zase vraceli maximálními proudy energii do baterie.

Teplotu baterie se do Zlína daří zvednout jen o 2 čárky, tedy 1 čárka pod polovinou stupnice a nabíjení ve Zlíně je pomalejší. Do Brna je to trochu do kopce a tak se uklidňujeme, že máme po cestě rychlonabíjení ve Vyškově u firmy Rami. Sice je to jedno z nejdražších nabíjení v ČR, ale v této chvíli jde především o čas a finance se moc neřeší.

Pořádně promrzlý Nissan Leaf

Pořádně promrzlý Nissan Leaf
foto: archiv autora

Čím více se blížíme k Vyškovu, zjišťujeme, že jsou dlouhé úseky na dálnici s poměrně malým stoupáním a je nutno volit rychlost tak, abychom vystačili s energií k rychlonabíječce. Vidíme, že do Vyškova dojedeme, ale budeme to mít tak akorát.

Osmnáctiletý student Michal, který právě řídil, velice citlivě zacházel s akcelerátorem a jeho styl jízdy se čím dál více vybrušuje k velmi úsporné jízdě. K nabíječce ve Vyškově jsme dojeli s čárkami na displeji (nevíme, kolik doopravdy zbývá energie) a po napojení na rychlonabíjecí stojan displej ukazoval 1 % nabití baterie.

Divili jsme se, že nabíjení ve Vyškově nás stálo přes devadesát korun a „přeskočili“ pak do Brna, tentokrát ke třem „Áčkám“ (AAA Auto Brno, Černovická ulice). Chtěli jsme totiž něco sníst a dát si kávu, což v neděli u Nissanu na Hviezdoslavově ulici nejde.

Partička zimních elektromobilů

Partička zimních elektromobilů
foto: archiv autora

Po kávě a občerstvení si půjčil volant pivovarský výčepní Jan a cestu do Ostrovačic si opravdu užil – mohl jet, jak chtěl, protože auto na této trase s nabitou baterií nešlo v žádném případě vybít. Dělali jsme si legraci, že nám – zkušeným elektromobilistům musí nějaký výčepní z pivovaru ukázat, jakže se to jezdí s elektromobily! Fakt jsme hnali auto po dálnici jeho maximální rychlostí omezenou omezovačem na 133 km/h.

Při nabíjení v Ostrovačicích jsme na nově otevřené benzině D1 něco snědli, velmi vesele popovídali s obsluhou a Michal dojel poslední díl cesty do Žďáru nad Sázavou. Výčepní Jan měl druhý den volno a tak si užil sauny v relaxačním centru ve Žďáru.

Do Kamenice nad Lipou jsme Jana a prázdné pivní sudy odvezli až v pondělí a zakončili tak celou cestu. Pro úplnost – opět padal sníh a cesta byla dost náročná. Nicméně v zimě, kdy silnice kloužou, jedeme s velmi lehkou nohou na „plynu“ (akcelerátoru) a skoro paradoxně se dají dělat dlouhé dojezdy (malé odběry proudu z baterie).

Vzhledem k tomu, že nová připravovaná verze Nissanu e-NV200 má mít baterii s kapacitou 40 kWh (nyní má 24 kWh) a palubní nabíječka má být standardně 6,6 kW (my měli jen 3,3 kW), rád bych porovnal stejnou trasu, kterou bychom jeli s novějším vozem.

Je jasné, že některé věci by se nemusely na trase vůbec řešit a výsledný čas by byl kratší. Výsledná cena za nabíjení by byla určitě nižší, protože by se dalo vyhnout dražším nabíječkám. A nakonec v autě by bylo větší teplo, protože bychom mohli nastavit vyšší teploty a nešetřit energii v baterii. V následujících řádcích toto vše vysvětlíme.

Když si představíme, že jedeme stejnou trasu se stejným autem, ale s baterií 40 kWh (oproti stávající 24 kWh), jedeme na začátku cesty na rychlonabíječku do Jihlavy, která je zatím zdarma, kde nabijeme bez problémů na cestu do Kamenice nad Lipou a zpět – vyhneme se tak drahému Vystrkovu a cesta je ještě kratší!

S palubní nabíječkou 6,6 kW (oproti stávající 3,3 kW) v pivovaru mnohem kvalitněji využijeme čas nakládky, kdy dodáme do baterie auta dvojnásobné množství energie, takže celkovou bilanci jen vylepšujeme. Znamená to, že i když se více vzdálíme od rychlonabíječek, jsme ve větší pohodě – jistotě, že poměrně rychle nabijeme na dojezd zpět – a opět se vyhneme Vystrkovu.

Navíc tím, že máme větší baterii, nemusíme řešit nabíjení na vyšší procenta nabití a využíváme tak více rychlého nabíjení do 80 % a nemusíme baterii plnit na vyšší procenta, kdy se nabíjení zpomaluje. Rychlosti po dálnici bychom mohli volit bez omezení a udržovat maximální rychlost vozu (133 km/h).

Komfort jízdy s plně vytopenou kabinou by se mnohem více zamlouval výčepnímu Janovi, který využíval předního sedadla spolujezdce, které má výdechy topení na nohy. Běžně dodávané auto má výdechy topení na nohy i do druhé řady sedadel, takže tohle nebude pro uživatele nových dodávek problém.

Výjezd na vrchol Javorníků ze Zlína by byl také v naprostém klidu a nemuseli bychom nijak šetřit jak na rychlosti jízdy, tak na vytápění. Při zpáteční cestě ze Zlína do Brna bychom se mohli vyhnout drahému nabíjení ve Vyškově. Myslím, že výčet těchto výhod jasně hovoří pro nový typ vozu Nissan e-NV200 se 40ti kWh baterií, který přijde v brzké době na trh.

Musíme zde však říci, že i starší vozy s menší kapacitou baterií mají své opodstatnění a využití a zkušenosti v tomto článku je třeba brát pro starší vozy jako extrémní zkoušku, že to jde, když se chce.

Na úplný závěr znovu děkujeme Nissan Europe, že jsme mohli podrobit elektromobil s vysokou užitnou hodnotou náročné zkoušce, ve které velmi dobře obstál i v zimních podmínkách. Servis vozu zajišťuje Autobond Praha, se kterým máme jen ty nejlepší zkušenosti a snaží se nám vyjít vstříc.

Smysl naší cesty byl podtržen pivovarem v Kamenici nad Lipou a jeho „Zlatem Vysočiny“ – dobrým zlatavým mokem, který jsme mohli vézt bez zplodin z výfuku. Jezdit elektricky je prostě fajn!

Hodně zábavy a radosti z elektrické jízdy přejí
Milan Řehoř a Michal Novák ze Žďáru nad Sázavou
a mistr výčepní a herec Jan Kružík

vlastní

78 Comments on “PŘÍBĚH: 400 km elektromobilem Nissan e-NV200 v zimě až na Portáš!”

  1. Vím, že zahrádka na střeše auta je poměrně běžná
    Vím, že zahrádka na střeše auta je poměrně běžná výbava, ale proč zrovna tento model (viz ten Leaf)? Zase to není taková tragedie, když vám auto kvete 🙂 A možná je i lacinější příslušenství. Například držák na kola se dá nahradit tyčkou krajčatům 😉

    1. nojo ale dojít si pak s pet flaškou k benzínce není
      nojo ale dojít si pak s pet flaškou k benzínce není žádná výzva :-)),
      pro mě by asi EV nebylo má moc velkou akceleraci, posledně při předjíždění mi adrenalin zablokoval páteř až sem myslel že budu muset zajet ke krajnici a v klidu to rozdýchat

  2. Článek byl psán především pro vás – elektromobilisty.
    Článek byl psán především pro vás – elektromobilisty. Kdo to auto opravdu znáte, moc dobře víte, že to byla pro nás opravdu VÝZVA a je vidět, co se dá i s příměstským EV zajet. Byl to test a důkaz, že to prostě jde. Píšeme další článek – jeli jsme to opět před Silvestrem znovu za trochu jiných podmínek.

      1. A já s ním nabíjel při převozu Praha Ostrava na
        A já s ním nabíjel při převozu Praha Ostrava na Vysočině ve 3 ráno před pár lety v malé továrně, kde měli noční směnu. Taky jen 3,6 kW výkonu. Zachránili mně, jinak bych nedojel na rychlonabíječku do Troubska u Brna. A to jsem měl v Pardubicích skoro plnou, jel sám a úsporně. Prostě 24 kWh baterka bez pořádné sítě rychlonabíječek co 50-80 km na takové cesty není.

        1. Tak nějak to je. Když eNVéčkem jedu v létě 115 km (Pacov
          Tak nějak to je. Když eNVéčkem jedu v létě 115 km (Pacov – Strakonice – Čestice), zbylo mi oběma směry v baterii 20%. Samozřejmě jedu úsporně a záleží na profilu tratě. Jedu to na jeden zátah bez nabíjení. Dnes je na této trase v Písku rychlonabíječka E.ONu. Díky za ní. v Táboře chybí, až to bolí. Je to naprosto strategické místo pro trasy východ – západ, ale i hlavní tah ČB – Praha!

          1. Rychlonabíječka by tam bodla. Proto, když jsem tam byl loni
            Rychlonabíječka by tam bodla. Proto, když jsem tam byl loni na jaře Renaultem ZOE, tak jsem uvítal jeho silnou palubní nabíječku 22-43 kW. Než jsme si prohlédli město, měli jsme nabito do plna na 1 ze 2 nabíjecích míst (viz evmapa.cz, zdarma Střední průmyslová škola 16A 230V, 16A 400V, 32A 400V, dále i Technické služby 2 Menekesy 22 kW, zpoplatněno 3,- kč/1 kWh). To bohužel eNV200 neumí, jen 6,6 kW. Ale aspoň jako nouzovku pro něj je lze v Táboře použít.

  3. Tohle je psycho projekt. Musim rict ze soucasna ev jsou na
    Tohle je psycho projekt. Musim rict ze soucasna ev jsou na dalnice fakt prusvih. Dnes jsem jel Brno-Vyskov-Brno Leafem. Tachometr 120 tempomat, topeni na 18st. 90km = 88%. A to dle gps jsem jel 107km/h. Nedokážu si představit jaky by byl dojezd pri realne rychlosti 130km/h. Vite nekdo kolik treba bere Tesla po dalnici pri 130? Tipuju tak 30kWh/100?

            1. Kdyz sem si koupil starou s60 mel sem po 8000km spotrebu
              Kdyz sem si koupil starou s60 mel sem po 8000km spotrebu 182wh/km. Ted mam 75D a mam po 8000km prumer 258wh/km. Hlavni rozdil je ze mam ted supercharger za barákem a doma 22h 1.8 za kw tak clovek pak spotrebu neresi. Jasny ze kdyz chci a je privetivy pocasi da se jet pod 140 s 75D ale je to nuda.

          1. Určitě to není jedno. Obecně mají větší režii a tím
            Určitě to není jedno. Obecně mají větší režii a tím i větší spotřebu Performance verze. Také čtyřkolky mají menší spotřebu, než zadokolky. A také platí, že čím menší a lehčí baterka, tím nižší spotřeba.

    1. S TMX P100D jezdim ted po dalnicich pri rychlostech kolem
      S TMX P100D jezdim ted po dalnicich pri rychlostech kolem 130km/h (to je podle gps 129) za 30kWh/100km. Pokud je vetsi podil mimodalnice kde jedu do 120km/h pak se dostavam na 29kWh/100km.
      Prekvapive pokud valim 180km/h tak uz spotreba nejak dramaticky nenaroste. Pak se pohybuji mezi 34 az 37kWh/100km. Prikladam to tomu, ze vyprodukuji vice odpadniho tepla, ktere pak usetrim pri topeni.

      Pred par dny jsem si dal na cas trasu 470km dlouhou s plnym autem, a volil jsem namisto usporne jizdy naopak agresivni. Zajel jsem to za 4:43 od baraku k baraku vcetne nabijeni (Vestec a Vystrkov v souctu hodina).
      Pro zajimavost google maps rikaji, ze se to ma dat zajet za 4:54 a planovac tras Tesly http://www.tesla.com/trips to spocital na 6h…

      1. Když jsem si na http://www.tesla.com/trips zadal dálkovou trasu
        Když jsem si na http://www.tesla.com/trips zadal dálkovou trasu Praha-Biarritz, což je kolem 1800 km tak mi vyšlo že bych jí dal za cca 22 hod a na nabíječkách bych strávil skoro 5 hodin času což je kolem 20 % času z celé cesty a to ještě ty SCH nejsou hned na dálnicích jako benzínky, ale musí se na sjíždet mimo. Se spalovákem jsme to dávali cca za stejný čas a to jsme se střídali většinou po 3 za volantem.
        Celkem zajímavý srovnání, že to není žádnej markantní rozdíl v čase. Hlavní rozdíl asi bude v pohodlí cestování bez vibrací a zvýšeného hluku.
        Pak jsem si to srovnal s Cannonballem 4500 km LA – NY, tam to dělalo celem asi 54 hodin na cestě a z toho asi 22 % času stráveného na nabíječkách.
        Takže člověk s Teslou stráví na dálkových cestách v průměru 1/5 času nabíjenim na SCH.

        1. Na tech kratsich trasach pokud mate moznost v cili nabijet a
          Na tech kratsich trasach pokud mate moznost v cili nabijet a uz ten den nikam nejedete je ten nabijeci cas kratsi. Tesla vzdy kalkuluje tak aby jste dojel s minimalne 15%, nekdy i vice. Patrne podle toho jak daleko je od cilove lokality dalsi nabijecka. Ve skutecnosti, ale vetsinou dojizdim do cile maximalne s 5% spise s 1% nebo dvema.
          Jinak konkretne na te trase, o ktere jsem psal jsem mel nejkratsi cas spalovakem pri podobnem tempu 3:35, ale to jsem to jel cele bez zastavky a v minimalnim provozu. Absolutni rekord tempem za, ktere by me snad zavreli jsem to dal za 17 let jednou jedinkrat za 3:09. To jsem byl jeste mlad.
          Jinak hodne sviznym tempem, kdyz nebyl provoz jsem to daval se zastavkami na toaletu atd. za 4:30. Normalnim tempem pak za 5h.
          Kdyz to jedu Teslou take normalnim tempem tak to dam takze pet hodin. Patrne usetrim rychlejsim predjizdenim na prvotridkach, kterych je na te trase cca 150km.
          Nutno dodat, ze te ten cas 4:43 je v zime s vytopenou kabinou. V lete by to slo rychleji, jenze to pak hati omezeni na D1, ve kterych vzdy respektuji omezenou rychlost.

      2. 37kWh/100km. Hm, to je asi 4 litre benzínu na 100km. Pri 2,5
        37kWh/100km. Hm, to je asi 4 litre benzínu na 100km. Pri 2,5 tonovom aute a 180 km/h rýchlosti. Ktoré auto so spaľovacím motorom má takúto výbornú spotrebu?
        Možno by to chcelo zaviesť ďalší druh emisií, odpadové teplo. Ktovie, możno prispieva viac ku globálnemu otepľovaniu, ako CO2.

  4. 4 členná rodina máme už jen dva elektromobily. Poslední
    4 členná rodina máme už jen dva elektromobily. Poslední spalovací auto jsme minulý rok prodali.Obě auta dohromady za rok najezdí 40.000 km jistých. Což si nemyslím, že je podprůměr. Ano cesta 700 km za vnoučaty do německa by mi trvala o 1-1,5 hod. déle na nabíjecích stojanech(zima 3 zastávky, jaro,léto,podzim 2 zastávky), ale o polovinu levněji oproti spalovacímu autu. Už bych nechtěl skončit u spalováku.

  5. A pak že je dnešní generace zpohodlnělá a neschopná
    A pak že je dnešní generace zpohodlnělá a neschopná ničeho jiného než strávením víkendu v hypermárketu. Neni to pravda. Stále máme rádi dobrodružství a adrenalin a jsme schopni obětovat svoje pohodlí. Tomu fandím. I když bych asi těžko vysvětloval, že 700km do Německa za dcerou a vnoučaty pojedeme 3 dny a zmrzlí jako ….. No není ten hybrid v dnešní době pořád ještě lepší alternativa? Pro mě jistě ano.

    1. To nesmíte jet autem, které při trošku větší rychlosti
      To nesmíte jet autem, které při trošku větší rychlosti má dojezd 80 km – myšlen Nissan eNV200. Ale Teslou, kde by jste těch 700 km v teple a pohodě měl s 1 zastávkou na SC, kdy by jste vyřídil toaletu i jídlo zároveň. Hybrid je jen přechod.

      Jinak pokud by byly po trase rychlonabíječky pro ten Nissan jako na Slovensku co 50-80 km, taky by jste jel taky v pohodě a v teple. Viz přejezd Brno-Ostrovačice v článku. A povzdech na chybějící ve Vsetíně. Jenže u nás ještě nejsou.

      1. teda by sa v textoch mala takáto info vyskytovať – aby si
        teda by sa v textoch mala takáto info vyskytovať – aby si neznalí (záujemcovia) nespájali „rýchlonabíjanie“ s 3F. pretože toto je bežné u dílerov – peknejšiu zásuvku s istením 16; 25; 32A prezentujú ako rýchlonabíjanie.
        3F nabíjanie majú tesla, zoe, v usa medzifázovo (110/230V) fiat 500e, …
        ps – aj v tomto článku sa spomínajú 3F 🙁

          1. myšleno. tuná isto, v predajni určite nie. na úplne inom
            myšleno. tuná isto, v predajni určite nie. na úplne inom fóre som videl diskusiu so žiadosťou o pomoc pri inštalácii elektronického zariadenia. dotazujúci testoval osadenstvo otázkou „má to auto vyhrievané sedadlá a zrkadlá?“ a habkali. oni díleri alebo skutočne nevedia, alebo KLAMÚ. aj v zastúpení, kde majú pred kšeftom originál rýchlonabíjačku! a vnútri tú „peknejšiu 16/32A 230V“.

  6. Tohle dejte přečíst manželkám a řekněte jim, že takhle
    Tohle dejte přečíst manželkám a řekněte jim, že takhle pojedou s dětma na hory…
    Trochu mi to připomíná pojednání o cestě s Präsidentem z Kopřivnice do Vídně…taky nějak dojeli, ovšem k masové použitelnosti auta chybělo nějaké to desetiletí (naštěstí a zároveň bohužel) urychleno první světovou…

      1. Extrémní dest? V čem? – jel normálně na hory… běžně
        Extrémní dest? V čem? – jel normálně na hory… běžně v čechách jezdím převýšení na běžky 600 m plus a není tam široko daleko, kde nabíjet od nástupních míst na trasy, tedy ráno člověk přijede, jde si dát výlet a večer do vymrzlého auta – že se tam k nástupům poslední km zdolávají s řetězy je kolorit…o tom, když jedu na sjezdovky radši nepsat – tam teprve začíná adrenalin – ze 400 metrů na 40 km stoupání na 2000 m+, běžné je od cca 1300 m nasazovat řetězy, které jsou na autě obvykle celý pobyt a běžné teploty jsou v noci -15~-20°, do půlky února se to po příjezdu obvykle absolvuje za tmy, v lednu s velkou pravděpodobností drobné sněhové přeháňky a není třeba si hrát na hrdiny, běžně tam v tom jezdí ženské s dětma sami – to, co tady mají jako extrémní podmínky, extrémní podmínky jsou – pro městské vozítko na krátké trasy, ale to je jako jet na fichtlu přes Alpy k moři, taky to jde..ale kdo by to z nějakého racionálního důvodu dělal…

        1. U nástupních tras na běžky, některých, opravdu není kde
          U nástupních tras na běžky, některých, opravdu není kde nabíjet. Ovšem výhodou je, že cestou zpět dolů rekuperujete a nabíjíte, další nabíjení dáte u rychlonabíječky dole ve městě. Kde správně má být. Ale u sjezdovek tam ano, nabijete než se večer vrátíte a ještě si předehřejete kabinu, takže neškrábete auto. Příkony pro vleky a hospody jsou tam docela slušné. Přesně jak píšete, je to jako jízda na fichtlu k moři. Ovšem jak jste si mohl přečíst, tak BMW i3 to jelo v pohodě a bez řetězů, Tesla čtyřkolka rovněž s přehledem a bez obav z nedostatku šťávy. Pro eNV200 i Leaf to ovšem extrémy byly.

        2. Tak polopaticky… extrémní test:
          a) termín použil autor

          Tak polopaticky… extrémní test:
          a) termín použil autor článku
          b) s největší pravděpodobností měl na mysli test městského dojížděcího vozítka (v tomto případě eNV200)

          Jestli se pokaždé zarážite když předpokládáte že jednu věc si jde vyložit jen jedním způsobem, a to tím vaším, pak se nedivím že vás takovéto články vyvádí z míry…

  7. Můj názor je, že kdyby to mělo 3fázovou palubní
    Můj názor je, že kdyby to mělo 3fázovou palubní nabíječku, tak by to bylo nejpraktičtější elektroauto. A velikost baterky by nehrála takovou roli, nabýt by se to dalo všude za rozumnou dobu. Takle je to jak píší jiní srdcařina a né moc použitelné.

    1. Naprosto souhlasím. Nový Leaf se mi velmi líbí, když jsem
      Naprosto souhlasím. Nový Leaf se mi velmi líbí, když jsem poprvé viděl Typ2 zásuvku, tak jsem se zaradoval a pak velmi zklamal, když jsem zjistil, že jedou po staru na 1x32A…
      Na i3 velmi oceňuji 3x16A a kdyby tam dali 3x32A, tak bych se na ně vůbec nezlobil. Přece jen tu máme výrazně více 3x32A wallboxů než DC nabíječek.

  8. Teda, já bych tohle snad ani nepsal, protože to je akorát
    Teda, já bych tohle snad ani nepsal, protože to je akorát tak voda na mlýn proti EV 😉 Díky bohu, že i3 má aktivní management baterie a nemusím řešit nějaké zahřívání baterie. A díky bohu i za tepelné čerpadlo a rychlou nabíječku 😉

    1. Nissan e-NV200 má také aktivní management teploty. Jen
      Nissan e-NV200 má také aktivní management teploty. Jen pracuje na jiném principu než v i3. Na přední straně battery packu je výměník z topné/chladícího okruhu vozu, přes který žene ventilátor vzduch skrz battery pack.
      e-NV200 by tak měl umět i ohřívat baterii, ale nevím v jakých situacích topení pracuje (chlazení pouze při rychlonabíjení), pravděpodobně pouze při připojen nabíječky a možná zároveň při zapnutí vytápění kabiny.

  9. Nj hezký příběh. Nevěřil bych jak se dá dobrovolně
    Nj hezký příběh. Nevěřil bych jak se dá dobrovolně zkomplikovat tak obyčejná věc jako jízda pouhých 2×400 km v zimě. Čmoudem byste dali celou cestu daleko rychleji, v pohodě a bez stresu, v příjemném teple a možná i zcela bez tankování. Ale zas byste neměli o čem psát …

    Elekromobilitě zdar !

    1. Zdravím příznivce čistější mobility a připojuji, že
      Zdravím příznivce čistější mobility a připojuji, že majitel
      pivovaru si přeje v dohledné budoucnosti rozvážet své pivo
      elektromobily a my jsme začali tuto vizi podporovat.
      Pivo je vynikající a vůbec, přeji hlavně radostný rok 2018.

      1. 7 místné e-NV200 je úplně stejně velké, akorát má
        7 místné e-NV200 je úplně stejně velké, akorát má vzadu ještě jednu dvojici sedadel, každé sedadlo se dá zvlášť sklopit do strany. Můj syn jezdil tam vzadu velmi rád – jedno sedadlo sklopené a vystupoval zadními dveřmi. S plně naloženým eNvéčkem (7 lidí) jsme jeli ze ZR do Prahy – Čestlic přes Vystrkov po dálnici. Myslím, že jsme přijeli kolem 10ti % v baterii. Díky Nissan Europe!

Napsat komentář