Test: Kolonožka – takový ten český hoverboard. Nebo gyroboard?

Již v minulém roce se začali ve větším měřítku objevovat lidé na prapodivných strojích. Kdo je nepotkal přímo na ulici, nemohl je minout na sociálních sítích. Všichni víme, jak TO vypadá, ale málokdo zná název onoho tajemného elektrického dvoukoláku, kterému jsme se rozhodli podívat na zoubek.

Globálně se zařízení nejčastěji nazývá hoverboard. Používají se také termíny gyroboard a gyrowheel, které však označují kdeco obsahující gyroskop a kolo. Na českém trhu se zažívá také název „kolonožka“, o který se zasazuje dovážející firma Eljet. Jejich Kolonožky (nyní již s velkým písmenem) by měly být dle zástupce firmy kvalitativně úplně jinde v porovnání s ostatními „noname“ výrobky dováženými z Číny.

Při krátkém testu, který provázelo poměrně nehostinné počasí, nebyl čas zkoumat detaily. Budeme proto muset věřit, že baterie, motory i řídicí jednotka, tedy klíčové komponenty pro pohodlnou jízdu, byly zvoleny pečlivě. Ostatně, o tom se přesvědčíme sami, protože nekvalitní součástky se poznají na jízdních vlastnostech. Jdeme na to!

Kolonožku nám do redakce přivezl kurýr. Hned při předávce nás překvapilo jak je balík těžký. Po odstranění všemožných ochranných obalů hmotnost samozřejmě o něco klesla, ale stále se drží na necelých patnácti kilogramech. K nošení Kolonožky na delší vzdálenosti tak potřebujete buď velikou odvahu a výdrž nebo tašku, kterou nám prozíravě také poslali.

Z redakce jsme vyrazili do nedalekého lesoparku, kde je vcelku slušný asfalt a hlavně klid. Kolonožku jsme postavili dle návodu na zem, tlačítkem zapnuli a začali hezky jeden po druhém zkoušet. Bylo až k nevíře, jaké rozdíly byly v jezdcích během prvních minut. Zatímco první na Kolonožku skočil a jezdil jako by ji měl na nohou přidělanou od narození, druhý jezdec už trochu vrávoral a měl prvních pět minut docela slušný respekt před zprvu těžce ovladatelným zařízením.

Třetí na řadu přišla kolegyně, která už měla místo zdravého respektu spíše strach. I ta však byla po 15 minutách schopná projet improvizovaný slalom a přepravit se celkem bezpečně z bodu A do bodu B.

Asi po dvouhodinové seanci, kdy jsme si všichni dovolovali víc a víc, přišel nápad vzít Kolonožku také na horší cestu. K testu máme verzi Offroad, tudíž se to přímo nabízí. Tady už to ale začíná skřípat. Hrubozrnný asfalt, po kterém by se například na skateboardu nebo kolečkových bruslích prakticky nedalo jet, ani tolik nevadí. Problém nastává ve chvíli, kdy se silnice vlní, jsou na ní boule a praskliny. Možná by se s tím někdo popral, my k tomu máme však hodně daleko. Troufáme si tvrdit, že i vcelku mále nerovnosti jsou pro Kolonožku problém.

Kvůli počasí nemůžeme změřit skutečný dojezd, ale hodnota 15 – 20 km vypadá vzhledem k tříhodinovému blbnutí, kdy stále nebylo vybito, velmi reálně. Pokusili jsme se proto alespoň primitivním, avšak tím nejpřesnějším, způsobem změřit maximální rychlost. Na trati jsme vytyčili přesný přímý 50m úsek, kterým se snažíme každý projet co nejrychleji. Ačkoli jsme provedli snad 20 pokusů, nepovedlo dosáhnout vyšší průměrné rychlosti než 13 km/h. Ne, že by to asi nešlo, rychlá jízda po rovině však potřebuje hodně zkušeností. Párkrát nebylo k pádu daleko.

Sečteno a podtrženo. Nová Kolonožka se dá koupit od deseti tisíc. Za námi testovaný model Offroad s většími koly si připlatíte dalších šest. Za danou cenu dostanete kvalitní techniku a originální hračku, se kterou si v partě přátel užijete spoustu legrace. V drtivé většině případů však Kolonožku nevyužijete jako plnohodnotný dopravní prostředek.