O letních prázdninách v roce 2014 otestovala rodina Radovana Burkoviče poprvé elektromobil Peugeot Ion a vypravila se v něm ve čtyřech lidech na elektrickou rodinnou dovolenou. Minulý rok si výlet úspěšně zopakovali.
Autor: Ing. Radovan Burkovič
V roce 2014 vedla cesta z Ostravy přes Prostějov a Brno na Vranovskou přehradu do Bítova. Přes rakouské Stockerau do Vídně. Pobyli jsme v bratislavském botelu u mostu SNP a nakonec otestovali rychlonabíjecí trasu Greenway západním Slovenskem přes Žilinu zpět do Ostravy.
Po 2 letech od koupě prvního elektromobilu, jsme si v květnu 2016 pořídili další. Do rodiny k Pežíkovi, s najetými 30 tis. km, přibyl druhý Peugeot Ion, Bělásek. Tříletá ojetinka s 13 000 km, která dříve sloužila skupině ČEZ, paradoxně v nedalekém Havířově.
Protože byla tehdy na leasing od Peugeot ČR, vyzvedávali jsme si ji, jako ve správném Havlově absurdním dramatu, pro změnu až v Praze, v Peugeot Domanský. Věrni tradici jsme s Běláskem na konci letních prázdnin také podnikli rodinnou dovolenou.
Kratší, zato prověřenou pobytem v Bílých Karpatech a kopci na moravské i slovenské straně krásného pohoří. S bydlením v chatce na bývalé táborové základně Českých drah, kurzem ekologického stavitelství, pobytem v hliněném domku i ekovesničce. A jak to celé tentokráte dopadlo?
Z hlediska rychlonabíjecí infrastruktury se za tu dobu na Moravě událo hodně. K lepšímu. V srpnu 2014 jsme museli nuceně stavět v Prostějově a navštívit na několik hodin místní koupaliště, než se nám Pežík nabil na pomalém nabíjecím stojanu hotelu Tenis Golf.
NEPŘEHLÉDNĚTE Elektrická dovolená aneb 1179 km za půl euro, díl 2.
De facto obyčejné domácí zásuvce na venkovním plechovém stojanu. A ještě s pomalým nabíjecím kabelem 230V 10A, standardně dodávaným výrobcem k autu. Další zastávkou byla legendární rychlonabíječka NetDataCom pana Tinky na brněnském výstavišti, brána č.9. Ta je tam dodnes, jen už zpoplatněná v síti evmapa.cz.
V Bítově posloužily obyčejné zásuvky hotelu a penzionu, ve Stockerau rychlonabíječka ELLA na dálničním odpočívadle, ve Vídni rychlonabíječka Wien energies v obchodní čtvrti plné mrakodrapů. Na Slovensku jsme si užívali bezplatné sítě Greenway podél celé naší cesty. Ze Žiliny pak dojeli na jedno nabití až domů.
foto: archiv autora
V srpnu 2016 jsme využili po cestě do Velké nad Veličkou pouhé 2 rychlonabíječky. K první, typu DBT, firmy Inchanet pana Kubiše ve Valašském Meziříčí, jsme plně naloženi dorazili odpoledne se 44% baterie a 6 dílky baterie z 16. Každý dílek odpovídá u Peugeotu Ion 1 kWh a v létě po městě zhruba 9 km dojezdu.
Ale na dálnici a s klimatizací (topením) klidně jen 5 km. Jde o malý městský elektromobil, vývojově 10 let starý, takže od něj nelze čekat zázraky typu 130 km po dálnici při tempomatových 110 km/hod. s vyhříváním sedadla a volantu v +2 C, jako třeba v moderní Kia Soul EV se skoro dvojnásobnou kapacitou baterie a tepelným čerpadlem.
Tentokráte jsme nenavštívili bar v sousedním fitcentru ani nedalekou restauraci. Už po 15 minutách jsme s 82% pokračovali dále. Nabito zdarma 6 kWh, 14 dílků baterie z 16, dojezd, díky předchozí rychlé jízdě po čtyřproudovkách, jen 94 km.
K další plánované zastávce ve Zlíně, nové rychlonabíječce ČEZ, to stačilo bohatě. S 6 dílky baterie a 50 km dojezdu jsme k ní dorazili po 55 km a konečně nabíjeli na novince z dílny ABB. Ve zkušebním provozu, tedy zdarma. Displej sliboval dobití ze 40 na 80% baterie za 22 minut.
Bylo tak dost času na prohlídku přilehlého autosalonu BMW ze skla a oceli, v jehož celém pravém spodním křídle byla expozice elektromobility. Vévodila jí 2 bílá auta, elektrické BMW i3 a plug-in hybrid BMW i8. Na dělící stěně visel designový nabíjecí wallbox, na ploché obrazovce jelo dokola předváděcí video.
Expozici stylově doplnil futuristicky tvarovaný BMW bicykl. Leč v sobotu odpoledne bylo již zavřeno a přes sklo to nebylo to pravé ořechové. V přilehlé administrativní budově Spur, s provozem 24/7, jsme proto trochu zplundrovali nápojový automat a použili toaletu. Nabíjení skončilo dříve. Po 15 minutách jsme měli 82% baterie, nabito 5,87 kWh, 14 dílků baterie z 16 a dojezd 97 km.
foto: archiv autora
Cesta dále probíhala podobně jako přes Vsetín do Zlína, projížděli jsme pomalu městy a vesnicemi moravského jihu, hojně posetými displeji obecních radarů, s výhružně trčícími kamerami. Nejen ony bděly, několik policejních vozů ve firemních barvách i civilu plnilo vrchovatě státní kasu.
Po 62 km jsme se zbylými 3 dílky baterie z 16 a dojezdem 19 km konečně dorazili na táborovou základnu. Doslova a do písmene na slovensko moravském pomezí. Státní hranice vedla po železničním náspu a cedule „Pozor, státní hranice“, se tyčily hned vedle strážní chatky, na vjezdu po polní cestě ze slovenské strany.
NEPŘEHLÉDNĚTE Elektrická dovolená aneb 1179 km za půl euro, díl 3.
Po příjezdu vzbudil elektromobil Bělásek mezi ostatními spalováky zaslouženou pozornost. Jak svojí malou velikostí, tak tím, co jsme z něj postupně vyskládali. Přičemž skoro vše, až na 2 spacáky a 1 tašku, bylo opravdu vzadu v kufru za pátými dveřmi. Sice od podlahy až po strop a vnitřní zpětné zrcátko sloužilo jen k očnímu kontaktu s dětmi, ale tak jsme s Pežíkem před 2 lety cestovali také.
foto: archiv autora
Jako správní elektromobilisté jsme hbitě našli dostatečně dimenzovanou elektrickou zásuvku 230V 16A a dali auto přes noc v ceně pobytu nabíjet. Ekologický vůz k čerstvě přestavovanému bývalému Tesco baráku jídelny na společenský slaměný dům s hliněnými omítkami. Vybaveni programovatelným nabíjecím kabelem s rozsahem 6-16A od firmy R-evc pana Richtra, jsme raději zvolili jen 8A.
Času jsme měli dost a nikdy nevíte, kde všude rozvod je a co všechno je na pojistkovém okruhu za spotřebiče připojeno. Vyplatilo se to. Když jsme nabíjeli podobně o pár dní později na plných 16A, záhadně vypadávaly pojistky. Viník se našel. Správce tábora připojil – stylově v dílně – do zásuvky čepovací a chladící zařízení pivního soudku. Jen co chlazení najelo, bylo po chlazení, čepování i nabíjení.
foto: archiv autora
Pobyt v táboře probíhal za příjemného letního počasí přednáškami a praktickými venkovními ukázkami ekologického stavitelství Petra Skořepy. Děti měly vlastní program s – moderně pojmenováno – animátorkami. Když jsme necpali slaměné balíky do dřevěné konstrukce, nemíchali hliněné omítky, neohřívali vodu v solární parabole, nebudovali altán, venkovní hliněnou pec nebo nestavěli hrad z nepálených cihel, tak jsme ve volných chvílích elektromobilem navštěvovali okolí.
foto: archiv autora
Rozhledny, kostely, hrady, farmy, větrné mlýny, muzea i zvláštnosti, kdy státní hranice u železniční stanice Vrbovce prochází středem parkoviště. Přijíždíte po moravské silnici na moravské parkoviště, zatočením před vchod do budovy se ocitáte na Slovensku. Včetně nezbytného hraničního kamene na malém zeleném dělícím pruhu uprostřed parkoviště.
Nebo když slovenští chalani chodí hrát fotbal z domu přes silnici na fotbalové hřiště na Moravu. Hraniční kameny jsou hned vedle v příkopu. Je tam na co koukat a vše pohodlně v dojezdu malého městského elektromobilu. Ostatně poprosit o nabíjení v cíli by nebyl problém, jen to nebylo zapotřebí.
I když jsme se někdy vraceli nadoraz, kopcovitá krajina umožňovala využívat rekuperaci naplno a vždy alespoň pár dílků v baterii zbývalo. Rychlým nabíjecím kabelem jsme dokázali náš elektromobil nabít z nuly za 4,5 hodiny do plna. Jinými slovy po dopoledním ježdění šlo auto na zásuvku a po odpolední svačině jsme mohli znovu vyrazit na dlouhý výlet.
foto: archiv autora
Ani zde jsme nezapomněli na elektromobilní osvětu. Kromě večerní přednášky s letáčky a závěrečnou diskusí jsme zájemcům zdarma nabídli nejen svezení, ale i řízení našeho elektromobilu.
Většina pak měla o budoucím pohonu svého vozu jasno. Zejména dámy byly nadšeny jednoduchým ovládáním a svižnou tichou jízdou. Ostatně tyto reakce z různých akcí dobře známe a víme, že ženy nesmějí zkoušet řídit elektromobil. Protože pak už nebudou chtít nic jiného.
foto: archiv autora
Druhou část pobytu jsme strávili v Ekovesnici na Slovensku. Elektromobil se s přehledem šplhal do kopců, například běžně absolvoval 3,5 km s převýšením skoro 300 metrů. S hojnou rekuperací pak sjížděl dolů, kdy dokázal dobít i 1 dílek baterie = 1 kWh. V Ekovesnici jsme nabíjeli ze soběstačného domečku, který byl ale dočasně připojen i na veřejnou elektrickou síť.
Ovšem svými rozměry, konstrukcí, osazením FV panelem, baterií, kamínky s termočlánkem a ohřevem teplé vody sluncem, byl ukázkou jednoduchého, avšak sofistikovaného bydlení pro 2 nenáročné lidi. Nebyl spojen se zemí a dal se převézt na přívěsu nebo nákladním autě kde libo.
foto: archiv autora
Ekovesnice pak byla přehlídkou různých funkčních technologií, využívajících v maximální možné míře znalosti přírody a selský rozum našich předků. Třeba permakulturní zahradu, zalévání samospádem, kombinaci rostlin proti škůdcům, kořenovou čističku odpadní vody, vyvíječ bioplynu z odpadu, sušení ovčí vlny sluncem a odmašťování dešťovou vodou.
Nebo jímání a využití dešťové vody pro bydlení, moderní i čistě přírodní sušárny ovoce, bylin či hub, suché kompostovací WC s pilinovým zásypem, ploty z proplétaného či vršeného proutí. Dále chov rozličné drůbeže včetně pávů či zvířeny včetně poníka a osla, pojízdné králikárny či kurníky jako živé sekačky, kompostéry i klasické hnojiště, prostě mnoho zapomenutého a dříve využívaného, s mírným vylepšením pro dnešek za minimálních nákladů.
foto: archiv autora
Kromě spaní pod širákem, ve zmíněném domku, jurtě, pyramidě, opravdové zemljance či dřevěném přístřešku, jste mohli vyzkoušet i plnohodnotný slaměný dům s hliněnými omítkami a rákosovou střechou dispozice 3+1, domek ve svahu se zelenou střechou, hliněnou trucovnu pro jednoho spáče, kterou odnese v rukách pár chlapů nebo speciální středověký vojenský stan.
Často jsme i zde vyráželi autem do okolí a někdy doslova cestou necestou. Až se člověk divil, kudy všudy malý městský elektromobil, s kolečky jak u dětské stavebnice, projede.
foto: archiv autora
Zpáteční cesta s plně nabitým vozem s dojezdem dle palubního počítače 115 km byla už jen rutinou. Proto jsme se cestou zastavili ještě v leteckém muzeu v Kunovicích a ejhle, hned vedle prodeje vstupenek sloupek se zásuvkami.
Původně určený pro případný stánek s občerstvením nebo zmrzlináře, ale protože sousedil s parkovištěm, obsluze muzea by nabíjení elektromobilu nevadilo. Nevyužili jsme ho, ale v případě nouze dobrá informace. Po 71 km jsme zastavili u rychlonabíječky ABB sítě ČEZ ve Zlíně.
Zkusili jsme si trochu pohrát s možnostmi nabíjení a opakovanou volbou se dostali až na 15 dílků baterie z 16 a dojezd 106 km. Nabití 1,07 kWh nad původních 14 kWh trvalo jen 8 minut, ale zbývajících 11% do stovky odhadla nabíječka ABB na neskutečných 52 minut! Testujeme s mírou, a jelikož mezi námi žádný Mirek nebyl, s díky jsme odmítli.
foto: archiv autora
Ve Valašském Meziříčí jsme skončili po 55 km se 44% baterie. Nabíjeli 20 minut na 82%, 14 dílků baterie z 16 a dojezd 97 km. Je velmi příjemné, jsou-li funkční rychlonabíječky takto blízko od sebe. Ne nadarmo je mají na Slovensku co 50-80 km a staví je s filozofií, aby z žádného místa na mapě nebylo k nejbližší rychlonabíječce dále, než 80 km.
Nyní už hurá domů. Dojeli jsme po 67 km s 3 dílky baterie z 16 a dojezdem 26 km. Naše druhá elektrická rodinná dovolená se vydařila. Byli jsme v krásném prostředí s příjemnými lidmi a jen tak mimochodem najeli zdarma i 622 elektrických kilometrů.
Nabíjíte doma častěji
Nabíjíte doma častěji tím pomalým 10A kabelem nebo tím 16A kabelem? Může to mít nějaký dlouhodobějsí vliv na kapacitu baterie anebo je to úplně jedno a jde jen o čas nabití?
Pokud je mi známo, tak v
Pokud je mi známo, tak v garáži má na stálo ten originální 10A kabel, takže tam přes noc nabíjí tím nejpomalejším způsobem.
Myslím si, že těch pár ampér už nehraje žádnou roli. Na cesty má pořád v autě ten 16A nabíjecí kabel.
Přesně tak, přes noc
Přesně tak, přes noc vždy pomalým, když to zjednoduším, tak za 8 hodin nočního proudu to dá 230V x 10A = 2300 Wh každou hodinu, i se zpomalením na konci nabíjení tak z nuly na 16 000 Wh baterku vždy nabijete.
Na cestách používám 16A kabel, ale ne proto, že bych vždy potřeboval tu o 1/3 vyšší rychlost (byť samozřejmě potěší mít tam za hodinu oběda +30 km dojezdu navrch). Spíše proto, že je programovatelný 6-16A a já mám jistotu, že i na slabé zásuvce s malým jističem nabiju a nevyhodím přitom pojistky v celém objektu. Současně mám v kufru i redukce pětikolík 400V 16A na 230V 16A a nejnověji i 400V 32A na 230V 16A. Abych nabil z jakékoliv zásuvky v ČR (mimo karavanové tříkolíky a sem tam čtyřkolíky).
Zda to nějak více zatěžuje baterii nevím, ale předpokládám, že ne. Protože první Iony měly 16A kabel standard, kolega ho třeba k autu má. Pak tam začali dávat 10A, protože – zejména v západní Evropě, kde je rozvodná síť v domech stará a slabá, 6-8A je tam běžných a 10A bývá považováno za max. – elektromobily vyhazovaly pojistky kamkoliv se hnuly. Výrobce by tam určitě nic, co by apriori ničilo baterie, nedával. Když drží záruku 5 let, že jejich kapacita neklesne pod 80%.
Moc Vám děkuji za
Moc Vám děkuji za odpověď.
Musím vyjádřit obdiv. A
Musím vyjádřit obdiv. A to i k Vaší manželce. Sbalit pro celou rodinu tak aby jste se vešli, je úctyhodný výkon.
Samotný indiánský běh dlouhý 622km s takovýmto autem se pak rovná splnění hned druhého bobříka odvahy. 😀
Děkujeme. Sbalit tašky a
Děkujeme. Sbalit tašky a věci do auta, to byl takový trochu Tetris, což od mládí umíme. Horší bylo přesvědčit všechny, že 90% věcí, co sebou tahají v těch lodních kufrech na kolečkách, fakt nepotřebují. A opravdu jsme ještě část oblečení dovezli zpátky netknutou.
No vida, takže rezervy
No vida, takže rezervy ještě byli.
Příště se tedy třeba najde i skulina na to zpětné zrcátko.
🙂
Co bylo s tím druhým
Co bylo s tím druhým autem, to stálo někde v garáži? Není to škoda?
Není to Škoda, ale Peugeot
Není to Škoda, ale Peugeot Ion :-))
Ale vážně – cestovali jsme jen jedním elektromobilem, tím čerstvě koupeným. Druhý, z roku 2014, jsme po dobu dovolené bezplatně poskytli k výzkumným účelům doc.Horákovi z VŠB-Technické univerzity Ostrava pro testování prototypu nabíječky / vybíječky elektromobilů. Stejně jako přes Vánoce a Silvestra. Stále totiž hodláme používat elektromobily v našem domě i jako pojízdné baterie. Prozatím se to oboustranně podařilo jen u Leafu, Ion vzdoruje. Umí se jen nabíjet, simulaci motoru a vybíjení přes zásuvku CHAdeMO odmítá.
Větší adrenalin by byla
Větší adrenalin by byla Istrie než se masochisticky placat kolem komína.
Tady jsme s rodinou udělali
Tady jsme s rodinou udělali taktickou chybu. Nejprve jsme byli letecky u Rudého moře all inclusive v Egyptě v bungalovech. Krásné vybavení, jídla a pití přehršel, ochotná obsluha, nádherné moře, pláže, hory i poušť.
Takže nějaká Istrie s kamennými plážemi a v porovnání s Egyptem mrtvým mořem, navíc navštívená autem přes noc a podobné masochistické věci nás opravdu nelákají. Kromě opékání se na pláži nemají v podstatě co nabídnout. Žena si to zažila škodověnkou v kempu v dětství s konzervami a propanbutanovou láhví a asi stačilo. Ovšem respektuji, když se známí vydávají poosmnácté autem do penzionu k tomu hodnému Chorvatovi nebo jiní dávají podobně Itálii. Každému co libo.
Ano, i Egypt má své mouchy, a není jich málo, ale plavat sám se šnorchlem u pobřeží s delfíní rodinkou se mi v zemích bývalé Jugošky asi nepovede. Ten komín byl zvolen proto, že jsme chtěli na vlastní kůži zažít něco jiného.
Ta trasa by byla zkrátka
Ta trasa by byla zkrátka přínosnější. Z domu dávám Istrii za cca 7 hodin spalováním takže nikde po cestě nenocuji. Každopádně to chce na cestování normální baterku aspoň 45kW+.
45 kWh by bylo na ježdění
45 kWh by bylo na ježdění mezi městy a státy fajn, 16 kWh je ideál pro město. Ostatně je to hezky vidět na cestách Tesel po kontinentu (baterie 60+ kWh). S Istrií to zkusil pan Richtr z Brněnska loni Leafem s 24 kWh baterkou. Ale hrozně draze, za 15 Eur 🙂
Jako autocestovatel jsem
Jako autocestovatel jsem dost narocny, asi bych nerad cestoval i Teslou, i kdyz se to trochu zlepsuje, ale mit misto druheho spalovaku elektriku, kterym by se dojizdelo do prace, pripadne kamkoli, kde by mela dostatecny dojezd by bral. Za me idal VW UP s cca 20 kWh baterkou, jen by nesmel stat pomalu jako 3 spalovaci UPy 🙁
Máte pravdu, mapa
Máte pravdu, mapa nabíjecích míst Tesla Supercharger se zahušťuje i ve střední Evropě. Polsko má aktuálně už 3, my a Slováci po jednom (u Prahy snad v březnu bude druhý), ovšem takové Rakousko už 12. Slovinsko a Chrovatsko shodně po 2. A to není o jednom stojanu pro běžné elektromobily, jak je u nás s výjimkou Vystrkova u Humpolce běžné, ale 2, 4, 6 a více na 1 místě. A 2017 vypadá zase nadějněji a osazení v dalších zemích kolem směr východ.
eUP na denní ježdění fajn, ovšem ta cena je přestřelená, což už jsme tu v diskusi ukázali, nad nejsilnějším a nejlépe vybaveným spalovacím typem to bylo myslím 200 tis. Kč navrch. A to je neobhajitelné. S výjimkou faktu, že kromě technologicky zastaralých trojčat nemá v tomto segmentu žádnou konkurenci.
Vaše volba 🙂
pro mě –
Vaše volba 🙂
pro mě – váš Egypt i dobíječka run jsou jako dovolené noční můra, ale díky za takové články, stále víc mě přesvědčují, proč opravdu elektromobil jako jediné auto do rodiny je problém…a pomáhají mi stát nohama na zemi a nesnít.. „no možná by to i u nás nějak šlo..“
Kupte si elektromobil
Kupte si elektromobil dovolenkového typu zvaný u nás „chorvatsko“ a je to. V minimu baterie s využitelnou kapacitou nad 30 kWh nebo rovnou Teslu. Elektromobil jako jediné auto do rodiny pak nebude problém.
My máme jen malý městský, vývojově 10 let starý, s prakticky nejmenší baterkou na trhu a topením/klimatizací, které sežere 20-30 km dojezdu, jen co se zapne naplno. Protože nám stačí na 90% jízd s pouhým jedním nabitím přes noc na začátku. Ten používanější s pravidelnými nájezdy v létě nabíjíme co 3 a v zimě co 2 dny. Ten nárazově používaný podle potřeby. Někdy víckrát denně rychlonabíječkou, jindy 2x denně na pomalé (z nuly do plna za 4,5 hodiny, například zrovna dnes, když bez užitku stojí před kanceláří, byl po 2 dnech nabíjen), jindy jednou za 5 dní. V rámci dovolených lítáme nebo jedeme po nabíječkách nebo si prostě na pár dní v roce auto vyměníme s kolegy.
Není nutno snít, jen zjistit svoje potřeby a zařídit se podle toho.
Tesla = ekonomický nesmysl
Tesla = ekonomický nesmysl a pro mě nepraktické auto – ale uznávám nejlepší emobil (S, X má navíc ještě zničen ložný prostor na střeše – převoz sportovní výbavy)
Elektromobil obecně: až se dozvím a dočtu, že někdo absolvuje obdobné dovolené jako já a elektromobil ho v tom nijak NEOMEZUJE (tzn nestojím tam, protože je tam nabíječka, ale protože chci = je tam nějaká památka zajímavost atd), tak o něm začnu uvažovat…ano to, co máte je městské auto, nicméně vezmu to tak 100 000 Kč je reální úspora elektromobilu proti spalováku, tzn městské auto stojí řekněme 250 tis ve velmi slušné výbavě baterka 100 000 Kč ušetří, jsem fanda, jsem ochoten investovat víc, musí takové auto stát do 400 000Kč nové, pokud ne, je to ekonomický nesmysl (platí to lidi ať hotovostně nebo bezhotovostně většinou ze zdaněných peněz – normálně bych to nepsal, ale kvůli pochopení na hybridu – již se mi stalo, že to pochopeno nebylo, které jsou nejdražším finančním produktem)..dotace nepočítám, protože je něco jako pro vás benzínová lobby (narozdíl od ní tohle je reální lobby, co obecně škodí lidstvu)
Však právě o tom to je.
Však právě o tom to je. Podle své potřeby. Pokud chci kempimkové auto, tak si nekoupím Fabii, pokud vozím věci na kombíka, nekoupím si sedan atp..
Lidi se třeba rozplývají nad LPG a CNG, ale to je – a to jim nikdo neřekl – jen prachsprostý hybrid. Prostě dojde plyn a jede se na tekutinu. Čerpacích stanic na plyn také není bůhvíkolik, ale tekutinou se to zaplácne, tak je u nás prakticky na každém rohu.
Před chvílí jsem vylezl z téhož, jen elektrického – Opel Ampera. Plugin hybrid. Chvíli na elektřinu, chvíli na benzín. Jen to už mělo vycucanou baterku, hlásilo nutnost 3,5 hodiny nabíjet ze zásuvky a tak jsme elektricky jeli jen chvíli po rozjetí a pak po větším zabrzdění, kdy se dost narekuperovalo. Mezitím se rozbrumlal spalovací motor. Tedy on to rovnou nepohání, jen dobíjí baterky, ale prostě brumlal a vadil mi.
Já měl kliku, mně se nový elektromobil za 439 tisíc koupit povedlo, druhý byl ojetý za 280. Takže to dávalo smysl i ekonomicky. Navíc mi 15 tisíc km najetých 1 elektromobilem každoročně ušetří 36.000,- Kč jen za benzín.
Takže třeba tato volba už by Vás neomezovala, snad jen finančně. I když dovézt starší ze západu už prý nevyjde tak draho.
Pravidelně si počítám
Pravidelně si počítám LCC na to, kdy to vyjde, bohužel stále vítězí kombi vyšší střední třídy se spalovacím motorem – pravidelně odkupuju z op leasingů po dvou třech letech s nájezdem 40 – 60 tis km a byť je spotřeba kolem 8l/100km – auto obvykle provozuji dalších 60 – 80 tis km, tak poměr cena výkon je pro alternativní technologie nedostižný. Kdybych byl OSVČ a mohl auto dávat do nákladů, je to také jiná situace – pak lze uvažovat i o Tesle, ale pokud každá moje získaná koruna znamená 1,41 koruny vydělané, pak je nutno uvažovat maximálně racionálně
Vám prozatím
Vám prozatím elektromobilita opravdu nemá co nabídnout, už jen proto, že kombi vyšší střední třídy v nabídce není. Taky by se mi líbilo. Ale kdyby výrobce zamakal, a do Peugeot Partner electric nebo Renaultu Kangoo ZE dal pořádnou porci baterek na 200 km reálného dojezdu, šel bych raději do něj. Pro mně by bylo užitečnější.
Brzy snad bude. Takový
Brzy snad bude. Takový ioniq s 60 kWh baterií je dle mého názoru v dohledu. A to už bude auto i na hodně dálkové cesty.
Jo, souhlasím, to by byla
Jo, souhlasím, to by byla paráda 60 kWh. Víte něco bližšího? Už takhle je parádní. Přiznám se, já bych se snad spokojil i s 40 kWh baterií.
Bohužel, o ničem
Bohužel, o ničem zásadním nevím.
Radovan:
Jo, pořádnou
Radovan:
Jo, pořádnou porci baterek, asi tak 1600 kg bude pohotovostní hmotnost.
Kup si raději Mercedes AA
Kup si raději Mercedes AA Class.
viz youtube
Asi máte na mysli: Mercedes
Asi máte na mysli: Mercedes trolluje branżę elektrycznych samochodów w SNL. 🙂