Mýto a nízkoemisní zóny: způsob jak snížit počet aut

Za vjezd do centra se od sedmdesátých let platí v Singapuru a zpoplatněné městské zóny jsou i v jiných evropských městech. Je to skutečně recept na čistější ovzduší v městských aglomeracích?

Mýtné brány v České republice vzbudily, asi jako cokoliv jiného, značnou dávku kontroverze. Dnes ovšem urputně plní státní kasu.
foto: Kapsch, zdroj: ekolist.cz, licence: Creative Commons

Zřejmě nejznámější město s mýtem je britská metropole. Od února 2003 využívá Londýn denní poplatek od řidičů, kteří mezi sedmou ranní a šestou večerní ve všední dni vjíždí auty do vnitřní zóny města. To bylo reakcí na průměrnou rychlost dopravy v centru 15 km/h a neustále dopravní kolony, které způsobovaly zdravotní problémy i finanční ztráty pro podniky.

Obavy z toho, že se kolony pouze přesunou do vnějších oblastí, že budou poškozeny podniky ve vnitřní zóně a že zkolabuje MHD, se ukázaly jako liché.

Kamery snímající SPZ a vše porovnají s registrem vozidel. Deset liber (po zavedení mýta to bylo pět, poté osm) do městské kasy jsou jen posledním kouskem skvěle fungujícího, propracovaného systému.

Soukromé osoby platí předem, firmy platí jen za vozidla, které systém rozpozná. Kdo se se zaplacením poplatku zpozdí, toho čekají nemalé sankce. Platí i lidé, kteří v zpoplatněné části města bydlí, ač mají slevu 90 %.

Pikantní je, že by měli platit i diplomaté, kteří do Londýna zavítají a k placení se příliš nemají. Známý je v této souvislosti případ amerického prezidenta Baracka Obamy, od kterého vymáhal poplatek starosta Londýna .

Mýto i přes jisté náklady na vybudování a provoz (necelých 100 milionů liber ročně) přináší nemalé prostředky do městské kasy, ročně se vybere přes 200 milionů liber.

Po několika letech se analyzoval stav situace a verdikt byl jasný: počet aut se snížil, systém se zdokonalil, ale ovzduší se nijak výrazně nezlepšilo. Prohlásila to nezávislá organizace Health Effects Institute.

Londýnem se inspiroval třeba , který nejprve zavedl zkušební omezení vjezdu do centra města na 18 měsíců od ledna 2006 a později jej zavedl natrvalo. Zde jsou poplatky 2 eura ve špičce a euro a půl během nižší špičky. Po zbytek dne je to euro. V noci, o víkendech a o svátcích se neplatí nic.

Také zde se auta identifikují pomocí kamer. I tady plní mýto ne nevýznamně městskou kasu. Ve švédské metropoli se po zavedení poplatku snížil počet aut o čtvrtinu a cestující hromadnou dopravou měli kuriózní problémy s tím, že autobusy jezdí rychleji než jak podle jízdních řádů mají.

V Norsku pomáhají mýta ve městech získat peníze na opravy silnic a podobný model funguje také na mostech a v tunelech u Manhattanu. Mýto zavedl v roce 2008 i New York. Vjezd do vybraných oblastí ve všední dni mezi šestou ranní a šestou večerní vyjde na 8 dolarů. Průjezd pak stojí polovinu.

Motoristé se bouří

Motoristé, kteří kromě mýtného musí platit také silniční daň a daň z konvenčních pohonných hmot, se proti zavádění mýtného bouří. Automobil vyjadřuje jejich sociální status a proto se s ním chtějí objevovat i ve městě.

Někteří tak radši zaplatí poplatek nebo využijí taxi, než aby cestovali veřejnou hromadnou dopravou. Nicméně i ta se díky mýtu zlepšuje – například v Londýně se z vybraných liber pořídily nové autobusy.

Motivace k nízkým emisím

Mýto ale nerozlišuje, jestli do centra vjíždí desítky let starý vůz s modrým kouřem u výfuku nebo moderní auto s téměř nulovými emisemi. Na to myslí ekologické zóny, známé například z Německa. Zde fungují v několika desítkách měst (mimo jiné Berlín, Dortmund, Kolín nad Rýnem nebo Hannover) a stále se rozšiřují.

Různobarevné plakety odlišují auta podle emisí. Nálepku na přední sklo za pět až deset euro si kupují i motoristé s novými vozy, které normy bezpochyby splňují. Povinnost mít plaketu mají i zahraniční vozidla.

Podobné zóny má i Dánsko, Japonsko, Nizozemí, Švédsko nebo ve Velká Británie. Občas se velmi živě diskutuje o zavedení podobných zón i v českých městech. Pak budou mít řidiči starých aut smůlu – do nízkoemisních zón se prostě nedostanou.

V horizontu několika let tyto zóny zřejmě vzniknou, zdlouhavý legislativní proces, který zavedení těchto zón umožní, už probíhá – novela zákona o ovzduší, kde se o nízkoemisních zónách píše, byla schválena a nyní se na Ministerstvu životního prostředí pracuje na nařízení, které umožní tyto zóny zavádět.

A co Praha?

Bývalý primátor Prahy Pavel Bém se nechal slyšet, že by chtěl mýtný systém zavést na zkoušku v roce 2010. To nevyšlo. Otázka mýta a vůbec dopravy v Praze totiž stále naráží na nutnost dostavět tunel Blanka a pražský okruh.

Starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký loni uvedl, že by zavedení mýta bylo politickou sebevraždou, v dalších volbách by jej lidé nezvolili. Mýto podporoval i bývalý ředitel Dopravního podniku Praha Martin Dvořák.

„Jestli Praha dělá nějakou chybu, tak tu, že se bojí politického rozhodnutí zavést mýto v Praze,“ prohlásil při jedné z konferencí věnované “čistému” automobilismu.

Nynější regulace individuální dopravy v našem hlavním městě je jen nejjednodušší formou, jak omezovat automobilismus – systémem placeného parkování. Ten ale podle mnoha odborníků nepomáhá a už vůbec nemá vliv na provoz po pražské magistrále, kde denně projede 100 000 aut.

Snížit provoz na této dopravní tepně chce hlavně Praha 2, stále ale slyší totéž: Nejprve se dostaví pražský okruh, pak se sníží provoz na magistrále…

One Comment on “Mýto a nízkoemisní zóny: způsob jak snížit počet aut”

Napsat komentář