Elektrokola jsou pro média v České republice „novinkou“ již druhým rokem. Autoři článků buď čerpají ze zahraničních serverů, nebo z marketingových materiálů výrobců. Skutečných testů mnoho nenajdeme. Výrobci a distributoři pak často a rádi manipulují s fakty, která jsou pro spotřebitele důležitá k orientaci na trhu. Cílem tohoto textu je vnést trochu světla do této „džungle“.   

UPOZORNĚNÍ: Autor článku, Mgr. Jakub Ditrich, je majitelem společnosti Ekolo.cz, sponzora sekce Elektrokola na serveru Hybrid.cz.

Cena je vždy až na prvním místě, a to platí na celém světě. Cena vždy vychází z poptávky a marketingu produktu. Za elektrokola se dnes v západní Evropě platí relativně vysoké sumy, průměrná cena v Nizozemí je okolo 2200 euro, v Německu pak asi 2000 euro, tedy více přes 50 000 Kč (viz. např. pravidelné testy elektrokol na stránkách ExtraEnergy.org). V tuzemských obchodech se naproti tomu můžete setkat také s „elektrokoly“ jejichž cena osciluje okolo 10 000 Kč.

Odhlédnuto od nákladů na reklamu, cenu elektrokola vždy tvoří:

• Typ, kapacita a kvalita baterie (akumulátoru)
• Systém pohonu a umístění elektromotoru
• Zpracování kola (materiál, typ a kvalita rámu a komponent)

Rozvoj elektricky asistovaných kol nastal s nabídkou dostatečně kapacitních lithiových baterií (Li-Ion, LiPol, LiMn, LiFePO4 a dalších typů). Ona extra laciná „elektrokola“ s olověnými (gelovými Pb) akumulátory, která atakují hranici 40 kilogramů v kombinaci s komponenty takřka „na jedno použití“, netřeba dále komentovat.

Baterie určuje dojezd

Objevují se ale též novinky, jako například designově vydařené elektrokolo GoCycle, které má v rámu baterii typu NiMH. O těchto bateriích je známo, že jejich výkon při zatížení (tedy například jízdě do kopce) rapidně klesá a jejich životnost je dána pouze plnými nabíjecími/vybíjecími cykly. Proto se od používání tohoto typu baterií dnes již prakticky ustoupilo. Přesto jsou zákazníci za tuto novinku ochotni zaplatit až 38 000 Kč.

Ani u lithiových baterií, které jsou de-facto standardem, není orientace jednoduchá. Někteří výrobci pro jistotu kapacitu – která má zásadní vliv na dojezd elektrokola – neuvádějí vůbec, jiní ji vědomě zkreslují. Parametry baterie určuje právě kapacita, udávaná v Ah (ampérhodinách) a napětí ve voltech. Pouze součinem těchto hodnot, tedy tzv. watthodinami (Wh) dostane zákazník představu o tom, jak daleko ho asi elektrokolo doveze.

Smutným příkladem budiž elektrokolo A2B Hybrid od společnosti UltraMotors, které se nyní dostává i na český trh, o němž propagační materiály tvrdí dojezd „až 70 km“. Při váze 29,1 kg a uvedené kapacitě baterie 9,4 Ah na 36V je tato hodnota zcela nereálná, či dosažitelná bez relevantní asistence elektromotoru.

Dělící linií mezi elektrokolem a jiným dopravním prostředkem (elektroskútrem, mopedem) je jejich rychlost a výkon motoru. Ve všech státech světa, USA, Čínu nebo Evropskou unii nevyjímaje, existují závazná pravidla, která definují elektrokola dle těchto dvou parametrů.

Elektrokola musí být normovaná

V EU, a tedy též v České republice, platí již 8 let směrnice „O schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel“ (2002/24/EC), která vyjímá ta vozidla s výkonem motoru do 250W a rychlostí do 25 km/h z povinnosti provádění typových zkoušek, tedy schvalování. A i přesto, že Příloha č. 13 „Technické požadavky na jízdní kola, potahová vozidla a ruční vozíky“ k vyhlášce české č.341/2002 Sb. „O schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“ hovoří o možnosti přídavného motorku na jízdní kolo do výkonu 1 kW (1000 W), pro elektrokola je toto vyloučeno a v případě jakékoli kolize ponese majitel trestněprávní odpovědnost. Na trhu se nicméně setkáte s mnoha „elektrokoly“, která jsou prezentována motory o jmenovitém výkonu 500W a více, jako například nabídka elektrokol východočeské společnosti Noelbike.

Samotná elektronika ukrytá v elektrokole může být nebezpečná samotnému uživateli i jeho okolí. Například řídící jednotka vytváří elektromagnetické pole, jehož vlny mohou interferovat například se srdečním stimulátorem jezdce a tím jej ohrozit. Při nabíjení baterie musí nabíječka komunikovat s její elektronikou, protože případné přebití baterie by mohlo mít fatální následky jako je výbuch či požár.

Pro ochranu spotřebitelů tedy v září 2009 vešla v platnost norma známá jako EPAC (EN 15194 - Standard for Electronically Power Assisted Cycles), která zavazuje všechny výrobce a dodavatele v EU zajistit provedení testů a prokázat tento fakt certifikací nezávislé zkušební laboratoře.

Naprostá většina v tuzemsku nabízených elektrokol tuto normu neplní a dovozci většinou ani nejsou informováni o její existenci. Tento problém se netýká jenom „garážových firem“, ale například i velkoobchodu BP Lumen, který v ČR nabízí elektrokola značek Apache a modely I-ZIP americké značky Currie Technologies.

Kvalitní komponenty = základ

Každý zkušenější cyklista ví, že kolo dělají komponenty. U elektrokol to není jinak a proto je třeba se při nákupu zaměřit i na jejich kvalitu. Termín „přehazovačka Shimano“ neznamená sám o sobě nic, protože tento cyklistický gigant produkuje miliony kusů přehazovaček a řadičů od špičkových modelů až po dlouhodobě nepoužitelné modely „za pár korun“.

Stejné je to u brzd, plášťů, rámů atd. Všude v Evropě existuje mnoho značek, které se vezou na vlně popularity elektrokol. Čínským výrobcům, kteří produkují 97% elektrokol nabízených ve světě, dávají jediné zadání – minimální cenu. Pro zákazníka to pak znamená jediné - starosti s výrobkem, nutnost reklamace a zklamání.
Politováníhodným příkladem z tuzemska je společnost Seven Sport, která pod značkou Worker nabízí elektrokola vybavená převážně velmi problematickými komponenty nízké kvality.

Postavte si vlastní elektrokolo!


Vedle elektrokol se již dlouho na trhu nabízí takzvané motorizační sady. Jedná se v podstatě o ráfek předního kola bicyklu s vypleteným elektromotorem, řídící jednotku, ovládací prvky, kabeláž s konektory a někdy též baterii s nabíječkou. Prodejce obvykle tvrdí, že instalací této sady lze udělat elektrokolo z libovolného jízdního kola.

Protože každý má doma „nějaké“ to kolo, zní tato nabídka atraktivně. Výsledky oněch motorizací jsou ale takřka vždy žalostné, protože rámy klasických jízdních kol nejsou přizpůsobené pro instalaci baterie, vedení kabelů, není kam umístit řídící jednotku.

Přitom, cena takové sady bezmála převyšuje cenu kvalitního nového elektrokola. Například u společnosti Cyclestar, která se motorizacemi zabývá, stojí motorizační balíček přes 25 000 Kč. O tom, že takto upravené kolo neplní žádnu z výše uvedených vyhlášek a nemělo vy tak být provozováno v běžném provozu není třeba hovořit.

Jak vybrat dobré elektrokolo

Proto, abychom pomohli zájemcům o tento skvělý způsob dopravy vybrat dlouho sloužící, kvalitní a bezpečné elektrokolo jsme připravili tento stručný kontrolní seznam. Investujte před investicí do elektrokola chvíli svého času a zodpovězte si na tyto otázky:

• Nabízí dodavatel svojí nebo známou (dohledatelnou) značku?
• Disponuje servisem a náhradními díly, nebo pouze prodává „krabici“?
• Plní elektrokola parametry předepsané normou? (minimálně ČSN EN 14764 - Městská a trekkingová kola - Bezpečnostní požadavky a zkušební metody a výše zmíněná ČSN EN 15194). Má potřebný atest i baterie elektrokola a její nabíječka?
• Je deklarovaný asistovaný dojezd elektrokola pro reálný? Byl změřen v nezávislém testu a tato vzdálenost odpovídá kapacitě baterie?
• Jsou komponenty elektrokola (přehazovačka, odpružení, brzdy, páčky, ráfky, sedlovka, pláště) od známých výrobců, kteří mají zastoupení v ČR nebo v Evropě?
• Je možné si elektrokolo pojistit proti krádeži?

Elektrokola a elektroskútry jsou dnes čtvrtým nejrozšířenějším dopravním prostředkem vyráběným na světě, po klasických jízdních kolech (loni vyrobeno asi 130 milionů), automobilech (asi 65 milionu) a skútrech (asi 60 milionů). Je velmi pravděpodobné, že vzhledem ke změnám životního stylu ve městech v Asie, Ameriky i Evropy bude podíl elektrokol narůstat na úkor klasických kol i automobilů.